Odpověď:

Z podstaty této svátosti zcela zřejmě vyplývá, že nám ji Ježíš nedal coby odměnu naší mravní dokonalosti, ale naopak jako lék na naši slabost, duchovní malátnost a hříšnost "Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. ...Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." (Jan 6, 48-58).

Toto spojení s Kristem skrze jeho Tělo a Krev má tedy pro nás zásadní význam v rovině života a smrti. Na druhou stranu je zřejmé, že se takto s Kristem nemůže spojovat člověk, který by o toto spojení vlastně nestál a žil by způsobem, který zcela odporuje následování Krista (předpoládám, že to Váš případ není).

Kodex církevního práva k tomu uvádí, že kromě exkomunikovaných a trestaných interdiktem (can. 915) nemohou přijímat Eucharistii ani ti, kdo si jsou vědomi těžkého hříchu (can. 916). Těžkým hříchem v tomto slova smyslu pak rozhodně nemohou být naše nedokonalosti, kterých se dopouštíme (nebo lépe řečeno - připletou se nám do cesty, aniž bychom to mohli nějak účinně ovlivnit).

Když kněz před svatým přijímáním zvolá "hle, Beránek Boží" a celé společenství odpoví "Pane, nezasloužím si (doslova non sum dignus - nejsem hoden), pak tím vyjadřujeme právě tuto hlubokou pravdu naší víry: Bože, nikdo z nás není natolik dokonalý a pevný ve víře, že by mohl říci "já jsem si Tě, Bože, zasloužil". Proto Tě ve Svátosti nejsvětější můžeme přijmout jedině jako nezasloužený Dar. Ovšem jako Dar, který jsi nám zasloužil Ty svou Láskou.