Odpověď:

Ježíšovo tvrzení „dnes budeš se mnou v ráji“ zdánlivě vytváří problémy. Je pravda, že zvláště spojení „dnes“ a „v ráji“ se zdá přinejmenším podezřelé. Jenže jen na první pohled.

Slovo „dnes“ je víc teologickým výrazem než časovým údajem. Lotr, když prosí o smilování, má na mysli Ježíšovo království, které nastane až někdy v budoucnu. Kristus mu i v této poslední chvíli uděluje lekci, když poukazuje na aktuálnost svého poslání. Spása se uskutečňuje teď a tady. Výraz „dnes“ má velký význam v celé lukášovské teologii. Najdeme ho ještě na dalších místech Lukášova evangelia a vždycky má ústřední postavení. Vzpomeňme si na Vánoce, když slyšíme andělův hlas: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán!“ (Lk 2,11). Druhým úryvkem by mohl být moment začátku Ježíšova veřejného působení: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli!“ (Lk 4,21). S příchodem Krista na tuto zem nastalo jedno velké a trvalé „dnes“ naší spásy.

Také slovo ráj není úplně bez potíží. Řecké slovo parádeisos je perského původu a znamenalo něco jako park nebo zahrada. Podle židovského pojetí můžeme rozdělit tři ráje: minulý, přítomný a budoucí. Na počátku to byl ráj jako krásná zahrada, do které Bůh umístil první lidi, Adama a Evu. Druhý ráj je skrytý. V něm přebývají duše praotců a dalších spravedlivých lidí. S očekáváním krásné mesiášské budoucnosti je spojen třetí ráj, budoucí, stejný jako původní zahrada Eden. Kam v tomto rozdělení zapadá ráj z Lukášova evangelia?
Když Ježíš lotrovi slibuje budeš se mnou, nejedná se o nějaké přechodné přebývání. Cítíme, že Kristus mluví o úplné, definitivní spáse. Podle některých biblistů také řecká předložka meta (se) nevyjadřuje pouze nějaký doprovod, ale spíš účast na stejném údělu. Evangelista neupřesňuje, jaké to „být s Kristem“ bude, jak se bude realizovat.

A tak jsme asi svědky setkání židovského pojetí společného očekávání spásy s řeckým pojetím individuálního osudu, což se pak odrazí v učení církve:
Každý člověk hned po smrti obdrží svou věčnou odplatu: buď projde očišťováním, nebo ihned vchází do nebeské blaženosti, nebo je ihned navždy zavržen. To je soukromý soud. Na konci časů, ve chvíli Kristova slavného návratu, nastane ještě poslední soud, všeobecný, kdy se všichni lidé objeví se svými těly před Kristem, aby vydali počet ze svých skutků. Spravedliví budou navždy kralovat, oslaveni na těle i na duchu, a i samotný vesmír bude obnoven. Boží království dosáhne své plnosti. (Katechismus, č. 1020–1060)

Když tedy čteme zmíněný úryvek Lukášova evangelia, můžeme se nechat vést časovými údaji jen do určité míry. Důležitější je pak ale objevit poselství, které text přináší. Je to poselství o spáse, která se uskutečnila v Ježíši Kristu. O spáse, která je připravena pro každého, i kdyby o ni poprosil v poslední vteřině svého života.
Na závěr dodám, že zmíněný problém nedal spát už lidem dávno před námi. Někteří teologové si pomohli fintou, při které stačí posunout čárku: Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji. Ale myslím, že takové řešení nás asi neuspokojí.