Odpověď:

Výraz votivní pochází z latinského votum, tedy slib.
V dřívějších dobách bývalo zvykem spojit prosebnou modlitbu se slibem Bohu, že prosebník v případě vyslyšení modliteb vykoná nějaký skutek zbožnosti – např. nechá sloužit mši na poděkování, jíž se osobně zúčastní, vydá se na pouť na nějaké poutní místo či věnuje určitou částku peněz na potřeby církve nebo péče o potřebné. Movitější prosebníci (tedy především šlechtici a města) se také zavazovali, že dají postavit kostel. Myšlenkou nebyla snaha donutit Boha k „obchodu“, nýbrž veřejně projevit vděčnost za vyslyšení proseb, a to způsobem, který přispěje k podpoře vlastního vztahu k Bohu či bude ku prospěchu ostatním lidem. Tak se například budovaly známé morové sloupy, vyhnula-li se městu morová epidemie či řádila-li s menšími následky, a také se budovaly nové kostely. Vzhledem k tomu, že vznikaly na základě slibu (lat. votum, resp. ex voto), jak již bylo řečeno, říkalo a říká se jim votivní.
Nejedná se tedy o kostel „všech církví“, Váš známý architekt se mýlí.
Další informace můžete získat na německy psaných stránkách votivního kostela ve Vídni.