Odpověď:

Otázka - jaký je vlastně Bůh – je velmi vážná a po přečtení Starého zákona je odpověď na ni opravdu docela nejasná. Abychom se dobrali nějaké jasné představy, podívejme se na obraz Boha v souvislostech Bible jako celku.
Na začátku Bible, po stvoření světa, který je velmi dobrý, je popsán hřích prvních lidí. Tento zlý čin porušuje rovnováhu a harmonii stvoření. Vyplývá z jasné svobody člověka jednat podle Boží vůle, nebo proti ní. Ztráta harmonie poznamenává krutým způsobem jak člověka samotného, tak jeho vztahy s ostatními lidmi, tak i jeho vztah k Bohu a jeho poznání Boha a jeho vůle. Člověk není schopen najednou jasně poznat, co po něm vlastně Bůh chce, propadá se do temnoty sobeckých přání a domněnek.

Bůh člověka nenechává v tomto stavu, ale pomalu ho začíná vychovávat. Volí si k tomu Abraháma a jeho potomky – Izraelský národ. Učí je víře, tomu, že je má rád. Pak jim dává Desatero, aby se naučili dodržovat základní normy lidského života. Ty jsou dodržovány nejprve ze strachu, pak čím dál víc uvědoměle. Bůh si vede tento národ dějinami, aby se skrze něj (jak to neustále slibuje) jednou všechny národy setkaly s Bohem a poznaly Ho takového, jaký je. Tato škola a sliby se naplňují po staletích v příchodu Božího Syna na svět. Výchova Boží je podobná rodičovské výchově dítěte. Od totálního sobectví, přes dodržování pravidel pod pohrůžkou musíš/nesmíš až k vědomí dobra a zla. Dítě např. v 7 letech taky nedovede přesně rozlišit, proč po něm chtějí rodiče to nebo ono, a vysvětluje si jejich příkazy po svém – třeba i sobeckou motivací rodičů. Je to proces dalšího zrání. Stejně si izraelský národ mnohé Boží příkazy vysvětloval po svém a nedokázal jasně rozpoznat, co Bůh chce. Starý zákon je historií Boží pedagogiky vůči člověku. Opravdu dokonalý obraz Boha vidíme až v zákoně Novém – v Evangeliu. Ježíš Kristus je Boží Syn – jaký je On, takový je Bůh. To, co bylo před ním, je cesta přípravy a výchovy člověka k tomu, aby Krista přijal. Tato cesta je provázena mnoha nedokonalostmi a přehmaty, jako ostatně každé lidské poznávání.

Další faktor, který je třeba zmínit, je prostředí, ve kterém se Izrael vyvíjí. Je to prostředí krutého boje o život, kde se všichni podřizují kulturním pravidlům běžným v té době. Ostatně dodnes se Izrael řídí heslem „oko za oko, zub za zub“ Odpuštění je také až věcí Nového zákona. Bez poznání Krista je pomsta základní pravidlo jednání – a mnozí lidé po něm touží i dnes.

Za 200 let se možná na naši kulturu budou lidé dívat jako na velmi zlou a krutou se všemi válkami ve jménu lepších zítřků, s bojem o peníze a majetek a vůbec s dalšími negativními rysy naší kultury. Chtít posuzovat myšlení lidí pře 3000 lety z pozice dnešní evropské kultury je nespravedlivé. Jejich poznání (nejen) Boha tomu neodpovídalo.

Když člověk poznává Boha, vysvětluje si jeho jednání všelijak – to jsou třeba i fatální omyly teroristů. Naštěstí Kristus daroval nám lidem poznání Boží vůle v Evangeliu naprosto zřetelně. Láska k bližnímu i nepřátelům, co nechceš, aby lidé dělali tobě, nedělej ani ty jim – to jsou jasné příkazy toho, co Bůh doopravdy chce. Na druhou stranu je velmi nesnadné se jimi řídit a v dějinách byly také často porušovány, dokonce i lidmi uvnitř církve. Představa, že toto sděluje Bůh lidem tisíce let před Kristem v jejich prostředí, je nepřijatelná. K tomuto je třeba dlouhé výchovy. My jsme dnes schopni vidět nespravedlnost a hrůzu genocidy jen díky tomu, že jsme vychováni křesťanskou kulturou, protože jinak je například právě genocida nejpragmatičtějším a definitivním řešením národnostní otázky.

Přeji Vám, aby Vaše další studium Bible vyvolávalo dál otázky, ale také setkání s Bohem, který je opravdu Dobrý, jen my lidé to někdy nevidíme, a když už, pak zastřeně a nedokonale.