Odpověď:

Nad tím si asi lehce láme hlavu kdekdo, včetně mě. V podstatě jsem to chápal dříve tak, jak to popisuje Jan Milíč Lochman ve své knize (viz níže). Tento výklad je určitě uspokojivý a hluboký, i když zřejmě nikoli původní. Na stránkách www.vira.cz je totiž překvapující a velmi smysluplné vysvětlení. U toho Goliáše jde totiž pravděpodobně o zkomoleninu Beliáše (který jako jméno mnohým lidem v minulosti nic neříkal). Na uvedeném portálu se tedy píše toto:
»Namísto Goliáš uvádějí některé prameny Beliáš, což je zkomolenina od Beliál, hebr. ničema; starozákonní význam – ďábel, protivník Krista (Ottův slovník naučný; d1 II, str. 674 ).«
Takové vysvětlení už je naprosto pochopitelné a přesně zapadá do teologie Vánoc: narozený Ježíš bere sílu tomu, který charakterizuje zlo.

Pro doplnění uvádím i výklad předkládaný v knížce Jana Milíče Lochmana O smyslu křesťanských svátků – Vyšehrad 1997:

»Česká duchovní tvořivost přinesla už v 15. st. píseň, které patří i v té nesmírné bohaté vánoční tvorbě světové velice čestné místo: Narodil se Kristus Pán, veselme se… Mnohým z nás tato píseň zasvítila i v normalizační době, kdy ji při velkých vánočních koncertech ve Smetanově síni orchestr spustil a posluchači jako při hymně vstávali a mnozí zpívali spolu. Tehdy se dály zavilé pokusy vytrhnout vánoční svátky z jejich kořenů, potlačit jakoukoliv vzpomínku na Krista a nahradit ho pro děti importovaným dědou Mrázem.Ta stará česká vánoční píseň tu vzdorovala všem tlakům a manipulacím, adresně připomínala plné jméno toho, o něhož o Vánocích jde.
Bdělým ideologům to bylo ovšem proti mysli. A pokud by byli znali pokračování té písně, bylo by to pro ně přímo provokací, totiž ta sloka Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se! Ta sloka mne od dětství poutala. Co má ten Goliáš co dělat s Betlémem? Znal jsem ovšem ten starozákonní příběh: Nabubřelý silák Goliáš nahání hrůzu Izraelským. Je postavou i výzbrojí v nesrovnatelné pozici síly. Jen jeden se mu odváží čelit – chlapec David, takřka bezbranný, jen se svým prakem, podle všech odhadů snadná obrova kořist. Ale právě ten zdánlivě bezmocný chlapec se stává vítězem – a provždy svědkem o moci bezmocných, o které, ne náhodou, psal právě vězeň normalizace, Václav Havel.
Už to bezbranné betlémské dítě se stalo terčem zběsilého úkladu Herodova. Nestalo se však jeho kořistí – ani v Betlémě, ani na Golgotě. Boží budoucnost neplatí uzurpátorům moci, patří betlémskému dítěti.«