Odpověď:

Obecně: určitě smysl má. Zapadá do toho, čemu se říká občanská společnost. Nestačí jednou za čtyři roky zvolit vládce a pak držet… a nadávat v soukromí nebo hospodě. To je velmi nevyzrálé, rádobydemokratické chování. Nelze se zřeknout občanských aktivit a tím podílu na správě státu, aniž bychom se zřekli demokracie samé. Do toho patří nejen medializované petice, ale jakékoliv občanské angažmá, které má za cíl korigovat, změnit, ale i pochválit „službu veřejnosti“, aby skutečně dobře sloužila.

Pochopitelně se to na prvním místě týká státní správy, oněch našich příslovečných zaměstnanců, ale stejně tak i médií, jako např. České televize a rozhlasu, které jsou deklarovány jako veřejnoprávní. Ovšem i soukromá média musí (podobně jako jakékoliv soukromé firmy) ctít zákony a zásady, pro něž jim byla udělena licence k vysílání. A nezávisle na verbalizovaném zákonu nebo smlouvě jsou samozřejmě (jako my všichni) povinni ctít a zachovávat dobré mravy. Pokud se tak neděje, je třeba jim to připomenout. Věřte mi, že např. Nova je velmi pružná. Pokud zjistí pokles sledovanosti, nezájem o pořad, příp. příliš nebezpečnou kritiku, nemá jediný problém pořad okamžitě stáhnout. Už se to párkrát stalo. I díky tomu silně pochybuji, že se na Nově objeví pokračování Velkého bratra (už během vysílání se z hlavního vysílacího času přesunul na méně lukrativní místo před Televizními novinami, samozřejmě z důvodu klesající sledovanosti). Už vlastním ne/sledováním pořadu ovlivňuji jeho další stažení/udržení z/v programu.

Rezignované „čeho já sám svým postojem, podpisem, výkřikem dosáhnu…“ je velmi hloupé. Stačí říci, že je prostě správné poukázat na špatnosti. Říci, že a proč je ten který úředník zločinec, že tento televizní pořad ohrožuje dobré mravy, bojkotovat obchod, který zneužívá dětské práce v třetím světě, který spoluprací s totalitním státem podporuje nespravedlivý režim, který propaguje své výrobky třeba nemravnými billboardy. Díky známému efektu sněhové koule je možné dojít i relativně rychlé nápravy.

A i když tím nedosáhnu hmatatelné změny, deklaruji tím svůj postoj, čímž samozřejmě ovlivňuji okolí. Je to něco, co může zrát a projevit se později. Nebo se zjevně neprojeví nikdy, ale to neznamená, že skrytě neúčinkuje. V každém případě nejsem odpovědný za činy druhých, ale za své ano. Pokud neřeknu ne něčemu, s čím nesouhlasím, vlastně tomu vyjadřuji svou tichou podporu. Není možné být neutrální k hlouposti a zlu, aniž bych se neprovinil proti deklarované spravedlnosti a dobru.