Odpověď:

Vaše dcera je nyní ve věku, kdy si hledá svou cestu, včetně té duchovní, tedy kdy sama bude postupně rozhodovat o své víře. Toto hledání je třeba respektovat, i když to stojí hodně sil a nejistot, a zároveň hledat nejlepší způsoby, jak pomoci dceři k dobrému rozhodování. Do jaké míry by bylo dobré opřít to o svou autoritu rodiče nezletilé dcery, nebo udělat úmluvu a domluvit se, že na bohoslužby bude chodit, protože je to důležitá známka jednoty rodiny, nebo jí dát svobodu, aby šla do kostela tehdy, kdy se sama rozhodne… to se nedá říct nějak podle „jednoho střihu“. Záleží to na situaci a na intenzitě toho „nechtění“. Možná by poradil někdo ve vašem okolí, kdo bude mít lepší odhad situace (místní kněz, další věřící rodiče…).
Chápu, že v takových situacích je často rozhovor dost nesnadný, že se to snadno zvrtne v malou scénku, někdy s křikem, někdy s demonstrativním mlčením. Přesto ale asi stojí za to „číhat“ na nějakou příležitost pohody a porozumění, kdy je možné o věci s dcerou hovořit v rovnoceném a racionálním dialogu. Jsem přesvědčený, že se o to pokoušíte, říkám to jen jako podporu. Možná se v takové chvíli dá i něco vysvětlit nebo alespoň zjistit příčiny toho odmítání, pokusit se je pojmenovat a pokud možno řešit nějakým východiskem (navštěva jiného kostela, nabídka party mladých věřících lidí…).
Na toto téma jsou k dispozici kazety Pastoračního střediska v Praze s názvem: Mohou mít věřící rodiče věřící potomky? (autor: P. ing. Aleš Opatrný, Th.D.), dají se objednat na těchto odkazech:

„Mohou mít věřící rodiče věřící potomky?“

Další publikace na objednávku – pastorace.cz