Odpověď:

Jistě, homosexuální orientace člověka nevylučuje ani z církve, ani z křesťanského života. Zkuste si na Vaši otázku odpovědět z hlediska priorit hodnot. Je lépe toužit po dokonalosti, když musíme bojovat s vlastní slabostí, nebo to vzdát a utéci se do situace, kdy bude nutné se schovávat před vlastním svědomím?
Je mi jasné, že mohu jen těžko pochopit, co vše se v takovém člověku odehrává. Na druhé straně si myslím, že vlastní zkušenost, kterou může mít kněz rozhodující se mezi "přijetím Božího povolání" a "touhou srdce" je obdobná. Musíme si uvědomit, že cit a citovost je v případě zásadní volby velmi ošemetným rádcem. Nechat se zmítat vlastními city a pocity vrhá člověka do otroctví, zatímco racionální vědomí hranic mu zanechává svobodu. To, že člověk často nemá jasno v tom, co prožívá, je naprosto zřejmé, ne nadarmo se mluví o potřebe mít někoho, kdo pomůže v rozlišování. Velkým pomocníkem jsou i morální zákony, které nás chrání, abychom se nedostali, kam bychom neměli. Je to takové zábradlí kolem propasti. Sice je nepříjemné, že nás omezuje ve výhledu, na druhé straně nás chrání před tím, abychom tam spadli.
Heterosexuální manželství homosexuála jako prostředek "přijetí" není řešení. Manželství není ani "polepšovna", ani "sanatorium" na naše problémy. Myslet si, že se tím nějaký problém vyřeší, je přehnané. V praxi to nefunguje.
Nemyslím si, že by v homosexuální orientaci nebylo možné prožívat přátelství a lásku. Vždyť ty zdaleka nejsou nutně spojeny se sexuální aktivitou. Bohužel ve slovníku dnešní doby jsou všechny tyto pojmy značně sexualizované. Je třeba znovu objevit hodnotu přátelské lásky, která dokáže i dávat narozdíl od egoistické lásky erotické (viz. zde).
Jak žít plný život uvádí Daniel Ange ve své knize Homosexuální... (Karmel. nakl. 1995). Člověk musí objevit hodnotu svého života a rozhodně jej nebrát jen jako těžkou zkoušku.