Odpověď:

Díky za velmi dobrou otázku.
Svátostinami se rozumí posvátná znamení naznačující určitým způsobem svátosti. Tyto svátostiny jsou také jakousi dobrou cestou k následnému přijímání svátostí nebo k účinnému slavení svátostí. Jsou také svátostiny, které nás provázejí během církevního roku (žehnání svící na "Hromnice", žehnání ratolestí na Květnou neděli, znamení popelce na Popeleční středu, umývání nohou na Zelený čtvrtek, uctívání kříže na Velký pátek, žehnání pokrmů o velikonocích, žehnání bylin a květin 15. srpna, žehnání vína na sv. Jana atd.), a s jejich pomocí k nám liturgický rok mluví s bohatou názorností a tak nás tyto tvořivě a působivě uvádějí do tajemství našeho vykoupení. Svátostiny se nám stávají znamením Boží přítomnosti v tomto světě. Úctyhodnou sbírkou těchto svátostin je žehnací kniha - tzv. Benedikcionál. Ale ani zde zdaleka nejsou všechna žehnání.

Z toho výše uvedeného již vyplývá odpověď na Vaši otázku.
Kodex církevního práva v této věci hovoří vcelku jasně. V kánonu 1170 se říká v kapitole o svátostinách: "Žehnání, která jsou určená především katolíkům, mohou být udělována i katechumenům, a pokud nebrání zákaz církve, také nekatolíkům." To znamená odpověď je: ano.
Popelec je odkazem na obrácení, tedy "změnu smýšlení" a na lidskou smrtelnost (věty, které udělovatel říká v té souvislosti). A to jsou témata jistě víc než aktuální pro dobrý růst každého katechumena.

Osobně je pro mne v poslední době velkým "pozitivním šokem", že právě na Popeleční středu přichází do kostela značné množství lidí (u nás je ten den kostel - městský - plnější než v neděli nebo v jakýkoli svátek a slavnost v roce!). Mnoho z nich je mladých, studentů, a jsem si skoro jistý, že ne všichni jsou katolíky nebo ne všichni jsou pokřtění. Možná někoho vezmou prostě s sebou jejich věřící spolužáci na škole nebo na vš kolejích, když se spolu před tím bavili o postní době a velikonocích, protože o tom útržkovitě hovoří v té době média. Ta společná touha po změně smýšlení a víra v Boží pomoc (i když by byla u někoho jen v nejzákladnější formě) jsou u této podivuhodné bohoslužby projevem velmi působivé duchovní solidarity: jsou zde najednou účastní lidé, kteří přijímají svátosti, i ti, kteří je z nějakých důvodů přijímat nemohou. Pro mě je to vždy velká síla a "vítr do plachet" pramenící z odhodlání a víry těch kolem mne.

Ohledně žehnání pokrmů o velikonocích: Toto žehnání souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen masa, ale i vajec a sýra. Tyto pokrmy byly o velikonocích žehnány pro jejich první domácí použití. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce - symbol života. Žehnání pokrmů připomíná, že společenství se zmrtvýchvstalým Kristem u eucharistického stolu má pokračovat doma v hostině lásky - tzv. "agape". A skrze tyto požehnané pokrmy mohou být opět zahrnuti i ti, kteří se eucharistie neúčastní, ale skrze vzájemnou lásku a pouto přátelství se i takto naznačuje jejich vztah ke zmrtvýchvstalému Ježíšovi a k vykoupení. Je skvělá věc, když lidé k požehnání pokrmů přinesou velikonočního beránky, různé mazance a jiné pečivo, nebo již výše zmíněné vejce nebo jiné druhy pokrmů. Při troše šikovnosti, tvořivosti a úcty tyto pokrmy mohou být například prohloubením "rituálu" společného oběda na Boží hod velikonoční. Většinou tyto pokrmy žehná kněz právě na tuto slavnost, je možné ho ale požádat o jejich požehnání mimo bohoslužbu.