Odpověď:

Velikonoce patří k nejstarším křesťanským svátkům a rozhodně jsou nejdůležitější oslavou liturgického roku. Určení jejich data na základě úplňku vychází z doby prvních Velikonoc, tedy událostí Kristovy smrti a vzkříšení.
Z evangelia víme, že Ježíš Kristus zemřel v předvečer židovského svátku Pesach. Svátek Pesach připadá na 15. den měsíce Nísanu (přelom března a dubna, tedy první jarní měsíc), ukřižování se tedy odehrálo 14. dne tohoto měsíce. Židovský kalendář je lunární, nikoli solární jako náš, proto se 14. den Nísanu posouvá v závislosti na fázích Měsíce. Nísan začínal na novoluní, Pesach tedy připadal na úplněk.
Od nejstarších dob se v Malé Asii, v tzv. janovských obcích, které odvozovaly svou existenci od apoštola Jana (známe několik z nich z prvních kapitol knihy Zjevení), Velikonoce slavily přímo 14. dne měsíce Nísanu. V Římě však platil prakticky odnepaměti zvyk slavit Velikonoce následující neděli – je to logické, jelikož neděle byla dnem Kristova zmrtvýchvstání a o jejím slavení máme doklady již z apoštolských dob, dokonce ze samotného Písma. Za pontifikátu papeže Aniceta (154–167) navštívil Řím sv. Polykarp, biskup ze Smyrny a pozdější mučedník, aby zde jednal právě o termínu velikonočních oslav. Oba – biskup římský i smyrenský – hájili své stanovisko, proto ke konečnému kompromisnímu řešení nedošlo. Ovšem rozešli se v pokoji a přátelsky, dokonce společně oslavili eucharistii; obě strany totiž hájily svůj zvyk jako starobylý a posvěcený dlouhodobým užíváním a tradicí.
Znovu se spor o Velikonoce rozhořel za pontifikátu papeže Viktora I. (189–199). Definitivně se termín Velikonoc ustálil až na Nikajském koncilu roku 325; právě tehdy byl stanoven na neděli po prvním jarním úplňku.