Odpověď:

Podrobně se k této otázce vyjadřuje pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk v článku na stránkách pražského arcibiskupství. Zde také najdete odkaz na kardinálův článek k problematice tzv. podzemní církve.
Z tohoto článku lze citovat ohledně „podmínečného svěcení“:
»Svěcení podzemní církve jsou nejistě platná. Protože kněz uděluje svátosti, je nutné, aby bylo jisté, že řádným kněžským svěcením přijal dar, který se předává od Krista až dodneška, totiž předávat věřícím božský život skrze svátosti, které Kristus své církvi svěřil. K tomu je zapotřebí pravého, autentického svěcení, nikoliv jen jakéhosi „pověření“. Cesta „nápravy“ těchto věcí v církvi dávno obvyklá je světit „sub condicione“, tzn. nové svěcení s úmyslem: jestliže jsi byl prvním svěcením přece jen platně vysvěcen (o čemž nemáme jistotu), dobře, platí; ne-li, já tě platně novým svěcením světím.«
Podobně se v některých případech uděluje „podmínečný křest“, a to v případě lidí, u nichž není jistota, že byli platně pokřtěni, např. chtějí-li vstoupit do katolické církve a předtím byli členy některého církevního společenství, o němž se pochybuje, zdali křtí platně.
Pokud je nám známo, P. Jan Kofroň žije nadále se svou rodinou. Jeho kněžské svěcení coby muže žijícího v manželství nelze chápat jako příznak blížícího se zrušení závazku kněžského celibátu, nýbrž jako snahu o řešení komplikované situace, která je dědictvím nejistého postavení církve v dobách nesvobody, konkrétně komunistické diktatury.
Můžeme doplnit, že již dříve byli svěceni na kněze ženatí muži, a sice duchovní nekatolických církví, v nichž není jistota platného kněžského svěcení, tedy apoštolské posloupnosti, jako např. v anglikánské církvi. Podle článku na stránkách české redakce Vatikánského rozhlasu v současnosti působí v katolické církvi několik set takových kněží.
Nadále samozřejmě platí, že katolické církve východních ritů světí platně na kněze ženaté muže. Ovšem i v těchto církvích platí, že jednou vysvěcený kněz se již po svěcení oženit nemůže.