Odpověď:

Pro římskou liturgii je již po staletí typické, že se snaží předkládat biblický text tak, aby působil jako celek. Někdy se například můžeme setkat i s tím, že je k určitému úryvku připojena věta nacházející se o něco dále. Tím se neopravuje biblický text, jen se předkládá v „kompaktní formě“. Je samozřejmě dobře, když si doma věřící přečtou nejen celý úryvek, ale i to, co mu předchází a co po něm následuje.

Pokud se čte úryvek z listů, přidává se k němu i oslovení, protože to je součástí každého dopisu (i biblických) a úryvek by byl bez něj jaksi neúplný. I oslovení „Bratři“ je tedy k textu přidáno, lépe řečeno předřazuje se před biblický text. Přitom se postupuje tak, že se vybírá takové oslovení, které je pro autora typické. Zmíněné oslovení bratři je typické pro Pavla (například v listu Římanům se objevuje v 1,13; 7,1.4; 8,12; 10,1; 11,25; 12,1; 15,14.30; 16,17), v Janových listů se používá oslovení „milovaní“ (v Prvním listu Janově 2,7; 3,2.21; 4,1.7.11).

Oslovení „milovaní“ je jasné – zahrnuje stejně muže jako ženy. V řečtině je milovaný agapétos, milované agapété a milovaní agapétoi. Všechna slova jsou tedy od téhož základu a zahrnují obě pohlaví (podobně jako české „čtenáři“ zahrnuje i „čtenářky“). Podobná situace je v řečtině u slov „bratr“ a „sestra“. Bratr je „adelfos“, sestra „adedelfé“ a množné číslo „adelfoi“ zahrnuje obě skupiny. Jenže zde čeština rozlišuje a když řeknu česky „moji bratři“, rozhodně tím nemyslím i svou sestru. Pavel ale ve svém dopise jistě oslovoval i křesťanky, na mnoha místech je zmiňuje. Proto je oslovení „bratři a sestry“ nebo podle dnešních zvyklostí „sestry a bratři“ přesnější.

Abych tedy vše shrnul: oslovení na začátku čtení z listů nejsou součástí biblického textu, ale musí zde být, protože se jedná o dopis. Tato oslovení vycházejí z toho, jak nejčastěji své čtenáře oslovuje autor listu. Protože Pavlovo oslovení zahrnuje (nejen významově, ale i po jazykové stránce) jak křesťany, tak křesťanky, je překlad se sestrami přesnější než bez nich.