Odpověď:

Pokud má člověk vážný úmysl spáchat hřích, ale nedojde k tomu, protože mu to překazí vnější objektivní příčina, hřeší již svým úmyslem (viz horské kázání). Pokud je hříšný skutek stále jen jako pokušení a člověk mu nedá svobodný a dobrovolný souhlas, pak se o hříchu mluvit nedá. Je samozřejmě otázkou, kdy se už jedná o zmíněný souhlas. Bůh vidí do srdce člověka a zná jeho úmysly. Naštěstí je zde řešení: při svátosti smíření nejsme povinni vyznávat pouze naše faktické hříchy, ale velmi se doporučuje zamyslet se i nad pocity a sklony, které nás ženou k určitému jednání. Nemusí jít nutně o hřích, nicméně už samotné pokušení v určité oblasti může něco napovídat o stavu našeho nitra.
Dosti obtížnou bývá právě oblast sexuality. Nikdo z nás nesejme, že JSME bytosti sexuální, že naše pohlavnost je projevuje (u někoho s menší, u někoho s větší intenzitou). To, že máme bujnou představivost nebo sny s erotickým podtextem svědčí mimo jiné o tom, že jsme zdraví a že naše tělo funguje, jak má. Ale je dobré zachovávat v této oblasti určitou "hygienu" - nevystavovat se zbytečně stimulům, které tuto představivost, nečisté představy, vzrušení apod. podněcují (v dnešní době je to sice obtížné, protože sex - či přesněji řečeno jeho pokřivený obraz - se podbízí takřka na každém rohu, ale stále mám ještě možnost např. odejít od televize, vybírat si programy, nekupovat určité časopisy... Za sny člověk samozřejmě zodpovědný není, proto nic, co se mu zdá, není hříchem.