Odpověď:

Politický názor po smrti už nehraje roli, stejně pak už nemůžeme k volbám. Pokud se týká sebevraždy, je to složitější. V církvi to tak dlouhý čas platilo, že sebevrahům nemohl být vystrojen katolický pohřeb, protože sebevražda je těžký hřích, po němž už není možné se s církví smířit. Dříve se také vyučovalo, že zemřít ve stavu těžkého hříchu (což je případ sebevrahů, ale i lidí kteří před smrtí nestihnou přijmout svátosti) znamená jít do pekla, protože možnost k nápravě má člověk jenom po čas pozemského života.

Současná teologie se ale čím dál více přiklání k názoru, že při onom setkání s milosrdným Ježíšem "ve smrti", dá Bůh člověku ještě poslední šanci.

Důstojný pohřeb pak nepotřebuje na prvním místě nebožtík, ale ti které po sobě zanechal. Odmítnutí pohřbu je necitlivé a zbytečně zasazuje další ránu těm, pro které byla velikou ranou ona tragédie.

Před pár desítkami let, v převážně katolické společnosti, mělo takové gesto řekněme výchovný charakter – řeklo výmluvně všem, kteří by mohli o sebevraždě také jednou uvažovat, že to opravdu není řešení a jaký je postoj církve k této tak hloupé myšlence. V sekularizované společnosti ale už odmítnutí pohřbu jistě nemá ten stejný význam. Ať se nám to líbí nebo ne, většině lidí v ČR je dnes celkem jedno, co si církev myslí a v co věří. Takže jediný, koho se takové rozhodnutí dotkne, je truchlící rodina.
Výjimkou samozřejmě je, pokud zesnulý nebyl věřícím katolíkem. Katolický pohřeb je pro věřící. Místní hřbitov by ale měl být otevřený všem, i pokud by se rozlučkový obřad konal někde jinde, nebo pokud by se radnice s farností domluvila na nějakém možném řešení, kde by třeba na katolické půdě pohřeb vykonal zástupce obce.

Na žádost diskutujících doplňuji alespoň odkaz na Církevní právo: otázka 198