Odpověď:

Přeposílám pouze stanovisko ČBK


Stanovisko České biskupské konference k překladu
"Bible. Překlad 21. století"

Český překlad Bible, který vycházel několik roků po částech pod názvem Nová bible kralická, vychází nyní kompletní pod názvem Bible. Překlad 21. století (zkratka B21). Přestože po jazykové stránce s češtinou Bible kralické nemá prakticky nic společného, odkazoval na ni ve svém dřívějším názvu, aby naznačil určitou, jakkoli volnou, vazbu na minulost. Nyní ovšem převážila podle všeho marketingová hlediska, protože vztahovat se v názvu k budoucnosti je nesporně atraktivnější. Podtitul Překlad 21. století naznačuje, že by svou aktuální češtinou měl "vystačit" třem generacím (po 30 letech). Přitom Český ekumenický překlad (dále ČEP) už po jedné generaci, vzhledem k rychle se měnícímu jazyku, zastaral. Zdá se však, že věc je prostší: toto označení zřejmě není ničím víc než reklamní upoutávkou. Zda se stane skutečností, bude možno říci teprve na konci století, ne na jeho začátku.

V předmluvě k B21 se vydavatelé hlásí k odkazu Bible kralické, která je bezesporu klenotem českého překladatelského umění. Za průlom biblického překládání v duchu moderního přístupu považují ČEP. Znalcům překladů Bible do češtiny tu chybí přinejmenším zmínka o Bibli svatováclavské, která, přestože byla překládána z latinské Vulgáty, představovala významný přínos ve vývoji české biblistické terminologie. A nelze také opomenout celou řadu (třeba jen dílčích) překladů protestantské i katolické tradice, které od počátku 20. století uplatňovaly ve své době moderní principy biblického překladatelství.

Když B21 otevře katolický křesťan, zjistí, že to není celá jeho Bible. Chybí tu sedm starozákonních knih a některé další jsou tu předkládány v kratší verzi, než jak je známe v tzv. "širším kánonu". V tomto kontextu je vhodné zmínit, že zvlášť katoličtí věřící se mohou těšit na brzké vydání českého překladu světově rozšířené Jeruzalémské bible a pracuje se také na revizi a dokončení překladu pořízeného dr. Václavem Bognerem a užívaného v katolické liturgii (se současným názvem Český katolický překlad).

Katoličtí biskupové se při doporučování biblických překladů řídí kanonickými normami. Kodex kanonického práva (kán. 825) má na zřeteli užitek z četby Písma svatého a jeho interpretaci ve shodě s dvoutisíciletou tradicí církve; proto požaduje, aby věřící užívali Bible opatřené nezbytnými úvody a výkladovými poznámkami. (ČEP má stručné úvody k jednotlivým knihám a minimum vysvětlivek.) Tento požadavek je o to naléhavější, že v současné době do značné míry chybí u čtenářů Bible obecně předpoklady k jejímu pochopení, takže některým místům nerozumějí vůbec a některá vnímají značně zkreslenou optikou své subjektivity.

Podle překladatelů B21 je jejich dílo doporučeníhodné zejména pro srozumitelnost češtiny, blízké dnešnímu běžnému čtenáři. Tato snaha je obecně chvályhodná. Při překladu Bible je jistě vhodné přihlížet k úrovni současné literární češtiny a částečně i k její hovorové podobě. Především je ale třeba brát v úvahu, že mnohé biblické texty vznikaly jako texty bohoslužebné, další byly bohoslužebným jazykem ovlivněny a Bible jako celek byla více méně po celou dobu své existence užívána ve schválené formě prvořadě k liturgickému předčítání. Proto při jejím překládání do moderních jazyků nelze uplatňovat jenom obecné translatologické zásady (tj. překládat Bibli jako literaturu), ale každý nový překlad musí respektovat stávající liturgickou terminologii, styl a dějinnou kontinuitu tohoto typu jazyka.

Pokud jde o literární stránku, její zhodnocení bude jistě předmětem odborných recenzí. Omezme se tu jen na několik málo poznámek. Ve starozákonních poetických knihách se v prezentovaném překladu často setkáváme se snahou o zrýmování. Toho však není možné dosáhnout vždy, takže celek působí nevyrovnaně a rozkolísaně. Dále v Novém zákoně stojí za povšimnutí například to, že česká křesťanská tradice, kterou respektuje i ČEP, vyhradila jménu Ježíšovy matky formu "Maria", a ne "Marie", aby se tak podtrhlo její výjimečné postavení v dějinách spásy. Také věta přeložená jako "ocitl se v těle jako člověk" (srov. Flp 2,7-8) je nepřesná, protože ve skutečnosti chce vyjádřit, jak Krista viděli jeho současníci, tedy "byl shledán jako člověk". Podobných nepřesností by bylo možno uvést mnohem více.

Je důležité, aby se Bibli dostalo místa, jaké jí právem podle křesťanské tradice náleží. II. vatikánský koncil připomíná, že "Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně" (Dei verbum, 21). Bylo nám svěřeno jako dar, což vyjadřujeme různými gesty při liturgii. Proto by bylo vhodnější, aby se jeho nabízení v sekulárním prostředí vyhnulo reklamním kampaním, jimiž si slouží běžné obchodní organizace.

Závěrem lze shrnout, že katolickým křesťanům je jako autentické znění Písma svatého určen oficiální liturgický překlad, použitý v platných bohoslužebných knihách, postupně vydávaný a připravovaný ke kompletnímu vydání jako tzv. Český katolický překlad (Bogner et al.), církevní schválení (imprimatur) má též tzv. Český ekumenický překlad (Bič, Souček et al.), ke kompletnímu vydání se připravuje také Česká Jeruzalémská Bible (Halas et al.). Všechny tyto překlady vznikly nebo vznikají za plné či částečné účasti katolické církve, což zaručuje jejich správnost z hlediska nauky víry. Nová bible kralická – B21 (ani jiné překlady) nemůže církevní schválení (v rámci katolické církve) získat, neboť nesplňuje požadavky normy, kterou imprimatur je. Tím pochopitelně není řečeno, že je katolickým křesťanům čtení a studium jiných překladů zapovězeno, naopak každá kritická konfrontace různých znění s uznaným katolickým překladem jim může být k užitku a prohloubení biblických znalostí.