Odpověď:

Pojmem "trvalého jáhenství" se po 2. vatikánském koncilu znovu zavádí služba mužů-jáhnů, kteří nesměřují ke kněžství, ale jejich posláním je služba při liturgii, pastoraci, sociálních a charitních dílech. Takový jáhen, pokud není ženatý, je vázán celibátem, má povinnost modlit se breviář a má stejné pravomoci jako ti jáhnové, pro které je jáhenství etapa ke kněžství. Službu trvalého jáhenství však mohou přijmout i ženatí mužové (samozřejmě se souhlasem manželky). Ovšem v případě ovdovění se již nemohou znovu oženit a jsou vázáni celibátem. Jáhnové ať už "dočasní" nebo "trvalí" mohou křtít, oddávat, pohřbívat, vést bohoslužby slova a podávat Eucharistii, připravovat kandidáty křtu, biřmování, manželství apod., učit náboženství, konat výstav Nejsvětější svátosti a svátostné požehnání, nosit Eucharistii nemocným a asistovat knězi či biskupovi při mši svaté (číst evangelium, držet kalich při doxologii, pronášet určité výzvy, podávat sv. přijímání...).
Z nedostatku kněží bývají jáhnům svěřovány do péče i farnosti.
Ten, kdo projeví touhu sloužit tímto způsobem církvi a bližním, požádá (třeba prostřednictvím faráře) diecézního biskupa. Dále se většinou požaduje základní teologické vzdělání (třeba dálkové studium na teologické fakultě), duchovní přípravu pod vedením určených kněží, věk minimálně 35 a maximálně 55 let a souhlas manželky u ženatých kandidátů. Obvyklá délka přípravy je kolem pěti let. Definitivní rozhodnutí je však na biskupovi, ne každý "zájemce", ačkoli splní vnější podmínky (vzdělání), může být přijat mezi kandidáty a vysvěcen. Obvykle jsou trvalými jáhny ženatí muži; ti pak většinou vykonávají nějaké občanské zaměstnání, které živí je i rodinu.