Odpověď:

Při slavení mše sv. vytvářejí věřící svatý lid, vyvolený národ, královské kněžstvo, aby Bohu vzdávali díky, aby obětovali Kristovu oběť nejen rukama kněze, nýbrž spolu s ním a každý věřící se má aktivně účastnit. Nikdo by tedy neměl "jen" sedět v lavicích. Celé společenství společně naslouchá Božímu slovu, přináší oběť, modlí se, zpívá, ale jsou pak také různé služby, různé úkoly. Je někdo, kdo se stará o kostel, kdo uklidí, připraví výzdobu a květiny, někdo, kdo má na starosti hudbu a zpěv, další předčítá Boží slovo, přednáší prosby, někdo přisluhuje u oltáře případně pomůže podávat svaté přijímání a někdo tomuto společenství předsedá, pronáší modlitby jménem celého společenství a homilii. Některé služby (ministeria) jsou vázány na svěcení, na jiných se mohou podílet (ministrovat) všichni. Mimo to se život farnosti nevyčerpává jen při liturgii, i v ostatních oblastech jsou různé další služby (výuka náboženství, péče o nemocné atd...).
Pravdou je, že v naší zemi službu u oltáře obvykle konají muži. Tam, kde je však opravdu nedostatek ministrantů, nevidím problém v tom, aby se na této službě podílely i ženy. Ale i tam, kde nechybí ministranti, zbývá pro ženy dostatek "prostoru". Být dobrou lektorkou Božího Slova, zpěvačkou žalmu, udělat pěknou nástěnku, připravit program pro děti, ... atd.
Co se týká podávání sv. příjímání, podle Kodexu kanonického práva sice mohou být oficiální stálou službou akolyty pověřeni jen muži, ale v případě účasti většího počtu věřících na mši sv. nebo tehdy, kdy je to nutné, může kněz jednorázově pověřit vhodnou osobu (tedy i ženu) k výpomoci při podávání svatého přijímání. Případně, pokud je to potřeba a místní duchovní správce podá žádost a doporučení na biskupství, může ordinář pověřit určitého vhodného člověka (muže či ženu) podáváním sv. příjmání na delší dobu.