Odpověď:

Existují dvě vhodné knihy: přímo Kanonizační právo či Cesta ke kanonizaci od J. Němce z nakladatelství MCM.

Samotná kanonizace je prohlášení svatosti papežem a těmito slovy:
"Ke cti Svaté a Nerozdílné Trojice, pro povznesení katolické víry a povzbuzení křesťanského života, mocí našeho Pána Ježíše Krista, blažených apoštolů Petra a Pavla a Naší, po zralém uvážení a vzývání božské pomoci i poradě s Našimi četnými bratry, potvrzujeme a prohlašujeme blahoslav/-eného -ou N. svat/-ým -ou a zapisujeme ho/ji do seznamu svatých; a ustanovujeme, že mu/jí má být v celé Církvi vzdávána zbožná úcta".(u beatifikace "nařizujeme, aby se jeho/její zbožná památka slavila dne...")

Vlastní kanonizační proces má značně hluboké kořeny. Mučedníci byli v prvotní církvi ve velké vážnosti a jejich jména sděloval místní biskup okolním. Dozvídáme se, že věřící ve Smyrně se scházeli u hrobu biskupa Polykarpa (žáka napoštola Jana) v den jeho umučení. Navíc v dobách pronásledování bylo vystupování jako pohřební bratrstvo, které se schází v úmrtní dny svých členů, jediným oficiálním projevem věřících. Ve 12. století pak papež Alexandr III. potvrdil, že jedině římskému biskupu přísluší schvalovat vzory křesťanského života. A roku 1640 o tom vydal bulu Urban VIII. s tím, že nepamětná = stoletá úcta to nevyžaduje. Po vzniků kongregací, v letech 1588 - 1978 dodala Kongregace pro ritus podklady k 827 beatifikacím a 297 kanonizacím. Do dneška proběhlo dalších 1 304 beatifikací a 464 kanonizací. Tento nárůst není výsledkem pontifikátu Jana Pavla II., ale rozhodnutím Pavla VI., že ke kanonizaci stačí jeden zázrak. Již dříve byla zkrácena doba z 50 na 5 let (1917), která má uplynout mezi úmrtím a šetřením. Jen pro zajímavost: takové Janě z Arku "trvalo" například 489 let než byla prohlášena za svatou, Matce Tereze zas bude možná stačit 10 let k povolení veřejné úcty.

Průběh procesu je následující. V diecézní fázi se vzorný křesťan prohlašuje za Božího služebníka; kterému je přiřčen titul ctihodný, pokud papež vydá prohlášení o jeho hrdinských ctnostech. Postulátor dále předkládá do Říma potvrzení o zázraku; většinou uzdravení nevyléčitelné nemoci či náhlé, úplné a vědecky nevysvětlitelné uzdravení na jeho přímluvu. (z poslední doby: L.Scrosoppi - AIDS afrického mladíka, P.Pio - akutní meningitida dítěte) Protože zázraky jsou neobyčejné události, není takový proces jednoduchý. Zastavil se tak například u známého kardinála Newmana. K zázraku se požaduje vyjádření lékařské komise, k ctnostem Římské roty a ohledně pověsti svatosti jsou dotazováni biskupové. Po projednání, je-li hodnocení příznivé, se papež v modlitbě rozhoduje, zda má představit dotyčného jako vzor ctnosti. Blahoslavenému je tím povolena úcta místní církve či společnosti zasvěceného života. A po druhém zázraku může být prohlášen za svatého, aby ho celá církev prosila o přímluvu. Touto veřejnou úctou se ukazuje, že svatost není něco nedosažitelného. Proto škála svatých zahrnuje např. obyčejnou řeholnici ze Súdánu G. Bakhitu, manžele Quattrocchi i slavného Jana XXIII. Oficiální seznam Římské martyrologium jich počítá 6.538, převážně svatých.