Odpověď:

Jak se říká: nic nového pod sluncem! Veškeré úpravy projednávají biskupové. U všech "novinek" je potřeba souhlas tradice, podpora biskupů a rozhodnutí papeže. Postupně dochází ke změnám, přeměnám, nové nastupuje a staré se opouští. Takhle funguje svět.
Třeba podávání na ruku není novinka, ale návrat ke starším zvyklostem. Pro středověké přijímání v kleče u mřížky bylo vhodnější otevřít ústa, dnes vestoje lépe vyhovuje nastavit ruce.
Svatostánek je na postranním oltáři proto, aby při mši kněz neproměňoval v těsné blízkosti již proměněných hostií. Je vhodnější mít kapli pro adoraci, aby centrem bohoslužby byl opravdu obětní stůl. A zase není to žádná převratná změna. Najděte si nějaký hodně starý kostel a všimnete si na boku presbytáře zamřížované výhlubně ve zdi.
A dětské koutky? Koho dosud nevyvedl z míry hlasitý křik dítěte v nejméně vhodnou chvíli? Maminky nám mohou potvrdit, že v určité fázi dítě začne jako na povel a neutišíte je. Proto je dobré, když je rodiče mohou někam uklidit a tam se pokoušet o pacifikaci. Větším už stačí, když se jim věnuje dětská promluva a nemusí na sebe upozorňovat. Tady se církev asi nedrží nějaké tardice, ale zdravým rozumem. Jistou obdobou jsou však prostory vyčleněné v mešitách a synagogách pro ženy.
Prosím vás, co bychom dělali bez přidávání určitých novostí? Takové znamení kříže, jímž začíná liturgie, dvanáct století neznali. Kyrie a Gloria je sice starší, ale křesťané prvních čtyř století ho také neužívali. Mimochodem, proč už není liturgie v řečtině?