Odpověď:

Vážený čtenáři, rád bych vaši otázku rozdělil na dvě části – jak se stavět k magickým prvkům obsaženým v počítačových hrách a jak hodnotit hraní těchto her obecně.

Nejprve bude asi vhodné vysvětlit ostatním čtenářům Katolíka, méně zkušeným v této oblasti, co znamená zkratka „RPG.“ Jsou to tzv. „role playing games,“čili „hry na hrdiny,“ kde hráč hraje danou roli nebo častěji více rolí. Hráč v nich vede postavu nebo skupinku postav fantastickým světem, kde bojují s různými nepřáteli a plní zadané úkoly. Umělý svět může mít charakter sci-fi nebo historického románu, ale nejčastěji je to „fantasy“ svět s obludami, draky, kouzly apod.

„Fantasy“ je „pohádka pro dospělé.“ Tento žánr existoval v literatuře vždycky, mnohé staré mýty mají právě takový charakter. Např. Homérova Odyssea může být považována za jakousi pra-fantasy. Za zakladatele vlny obliby fantasy literatury v moderní době se považuje J. R. R. Tolkien a jeho Pán prstenů. Připomeňme také třeba ryze křesťanskou fantasy Letopisy Narnie, Nekonečný příběh a samozřejmě nelze vynechat nejznámějšího soudobého literárního hrdinu – Harryho Pottera.

Fantasy romány mají obvykle silný příběh, kde jde v jádru o prostý boj dobra a zla, byť nejsou vyloučeny ani složité a nejednoznačné charaktery postav. A co je činí tak specifickými, je neobyčejně barvité fiktivní prostředí, do kterého jsou zasazeny. To čerpá ze starých mýtů a bájí, z literární historie a konečně z ryzí fantazie autora. Tím jsou pochopitelně atraktivní pro filmaře i producenty počítačových her. Mediálnímu průmyslu vděčíme za obrovskou inflaci fantasy a čarodějnických témat, které jsme svědky – Jumanji, Eragon, Witch, Hvězdný prach ... kam se podíváte, všude kraluje fantasy, která se navíc už zcela propojila s žánrem sci-fi. Tak Hvězdné války jsou sci-fi s prvky fantasy, zatímco seriály o superhrdinech, jako je Spiderman či X-men, jsou fantasy s prvky sci-fi. A prakticky všechna podobná filmová témata existují také v podobě počítačových her.

Domnívám se, že i odpověď na otázku po škodlivosti fantasy musí být dvojdílná. Za prvé – fantasy jako žánr není a nemůže být principiálně špatná. Jde totiž v jádru o báji či pohádku. Na druhé straně je ale dnes už opravdu hodně „přefantazírováno.“ Fantasy se stala oblíbeným a laciným schématem, jak dosáhnout komerčního úspěchu. Je to „klišé jako Brno.“ Je již pevnou součástí moderní kultury a to součástí stále zřetelněji dekadentní. Děti se dnes nebojí, že je unesou jezinky nebo polednice, ale bojí se emzáků, démonů, nestvůr, nindžů a čarodějů. Místo duchů zaujaly zombie, místo ďábla lord Voldemort. Mohlo by se zdát, že věk rozumu končí a nepřirozený (nikoliv nadpřirozený) svět slaví triumfální návrat. Podstatný dodatek ke kladné odpovědi tedy zní: Čeho je moc, toho je příliš. S fantasy se to přehání a stále více lidí ji začíná považovat za alternativní realitu a vrhá se kvůli ní denně střemhlav do snění.

Shrnutí první části: Čarování ve hrách nevadí, pokud je ho trochu a občas a udržíme si od něj vnitřní odstup.

Druhá část otázky se týká her jako takových. A tady bych nejraději položil otázku já vám: Kolik času trávíte u hraní? Hodinu denně? Tak počítejme – dejme tomu, že hraji hodinu denně, pozdě večer. Za rok to dělá 365 hodin, děleno osmi – čtyřicet šest celých nocí. O čtyřicet šest nocí spánku přijdu za jediný rok! Nebo o čtyřicet šest studijních nebo pracovních dní – to je víc než dva měsíce (nepočítaje víkendy). Víte, co všechno se dá udělat nebo nastudovat nebo kolik lze vydělat nebo kolik toho lze prožít s blízkými lidmi za dva měsíce pracovního času?

Snad hrajete jen hodinu týdně. Ale padesát dva hodin čistého času do roka také není zanedbatelná položka. Čas je největší bohatství, které zde na zemi máme a Bůh nám ho dává proto, abychom ho použili ke službě Jemu, k budování Jeho království na zemi. A to je to pravé dobrodružství, ta pravá fantasy, ta jediná hra, která opravdu stojí za to.

Tedy na závěr: Počítačové hry snad hrajte, ale snažte se co nejvíc omezit čas, který jim věnujete. Právě v tomto bodě – v onom rychlém plynutí hodiny za hodinou do ztracena během hraní – spočívá podstatný problém elektronických her. Každý musí odpočívat a při hrách se dá odpočinout, ale i odpočinek je lepší venku, na výletě, s přáteli, s knihou, u poslechu hudby... Magie ve hrách je pak už ta méně problematická věc, ale i s ní se to dá přehnat a často přehání, může vám „vlézt na mozek“ – a mnohým také vlezla.

Tedy – neodpovídám radikálně negativně, ale zdůrazňuji, že „všeho s mírou“ zde platí ještě více, než v jiných oblastech života. Zkuste to v modlitbě probrat s Bohem. Přeji vám, ať se vám podaří najít tu správnou míru.