Alexandr Isajevič Solženicyn
Alexandr Isajevič Solženicyn (*1918, Rusko) byl ruský spisovatel a publicista, který v roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se v roce 1918 v Kislovodsku. V průběhu studia na vysokých školách odešel bojovat na frontu druhé světové války (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za to, že v dopise svému příteli kritizoval J. V. Stalina, byl uvězněn a v různých táborech strávil osm let, poté byl tři roky ve vyhnanství v Kazachstánu. Roku 1957 byl rehabilitován a působil v Rusku jako učitel. Už první jeho próza „Jeden den Ivana Děnisoviče“ měla světový úspěch. V roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho nejslavnější dílo „Souostroví Gulag“ začalo vycházet od roku 1973 v zahraničí. V roce 1974 byl Solženicyn vypovězen ze země a zbaven ruského občanství. Pobýval v západním Německu a později v USA, v roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994 a v roce 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel v roce 2008 v Moskvě na infarkt.Nežít se lží
Naše cesta je: v ničem nepodporovat vědomě lež! Uvědomit si, kde je hranice lži (každému se zatím ještě jeví jinde), a od této snětivé hranice ustoupit! Neslepovat odumřelé kůstky a šupinky Ideologie, nesešívat její shnilé hadry – a budeme překvapeni, jak rychle a bezmocně lež zmizí a jak to, co je nahé, se také jako nahé ukáže. A tak přes všechnu naši nesmělost nechť si každý vybere, zda zůstane vědomě sluhou lži (pochopitelně nikoliv z lásky k ní, ale proto, že chce uživit rodinu a vychovat děti – v duchu lži!), nebo zda přišel čas, aby se stal čestným člověkem, hodným úcty jak svých dětí, tak i svých současníků.
Zpět
