Iveta Kollertová
Svlečená do naha"Sedím na vozíku vedle lavičky obroušené léty, odřené a prosezené důchodci i omladinou, nad hlavou večerní oblohu, před sebou osvětlené pokoje domovů. Slovíčko žít nabývá nových rozměrů. Jak mám popsat pocit naprosté volnosti, kterou snad pochopí pouze právě z klece vypuštěný pták?
Zpět
