Měl jsem štěstí na lidi - rozhovor s Václavem Vackem

Autor knihy: Josef Beránek
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

V poslední době vychází knižních rozhovorů se zajímavými osobnostmi velké množství. Knížka Měl jsem štěstí na lidi vybočuje tím, že zpovídající klade opravdu zajímavé otázky a zpovídaný se nevyhýbá žádné odpovědi. Tazatelem je Josef Beránek, který je publicistou a manažerem. Tázaným je P. Václav Vacek, kterého zná hodně lidí z televize, kde s Davidem Vávrou účinkoval v Křesťanském magazínu.


P. Václav Vacek, farář z Letohradu, líčí své dětství v krušných 50. letech 20. století a vzpomíná na své statečné rodiče.


"A jaký vliv na tebe měla maminka?"

Maminka nám třeba říkala: "Děti, budeme si říkat pravdu. Cizí lidi nám ji neřeknou, cizí lidi by se nám smáli." Takže my jsme si doma věci vyříkávali. (Napadá mě v kolik rodinách se nepříjemné věci spíše zametají pod koberec). Maminka byla sečtělá. O čtení říkala, že je její jedinou vášní. Dalo se s ní mluvit i o víře a náboženství.

Zajímavou kapitolou je život v semináři v době, kdy přednášející byli dosazováni státem a bohoslovci byli nesmyslně přísně vychováváni. Seminář musel být pro přemýšlivé studenty teologie velkou deziluzí a je s podivem, že ten nesmyslný dril vůbec vydrželi. Důraz se nekladl na věci podstatné, ale nepodstatné. Bohoslovci se nedozvěděli téměř nic z praktické pastorální teologie, zato věděli, že nepokřtěné děti se dostanou do tv. limba puerorum, jakéhosi prostoru pro nekřtěňátka. Nejhorší bylo, že i v semináři byli donašeči.

P.Vacek, který příští rok oslaví sedmdesátiny, se vyjadřuje i k otázkám, které mnoho přemýšlivých katolíků opravdu trápí, či na které není mnohdy jednoznačná odpověď. Církev kritizuje s láskou a ve svých argumentech se často opírá o autoritu Písma. Velmi mě zaujala kapitola Mlčení o podstatném.


"Co tě z nevyřčených témat hodných společného hledání v církvi nejvíce trápí"

Církev je nemocná. Nedrží se pečlivě Ježíšových slov, řadu jeho přikázání nedodržuje. A pak trpí tím, že neexistuje prostor k rozhovoru mezi biskupy, kněžími a věřícími. Když se v rodině nepovídá, když rodiče odmítají rozhovor, je to vážný příznak nemoci. Proto jsem fascinován papežem Františkem, který k rozhovoru, k otevřenosti nabádá.
<

V této kapitole se nebojí P. Václav vyslovit ke službě žen v církvi, znova připomíná, jaký byl záměr Boží se sexualitou.


Kniha Měl jsem štěstí na lidi je knihou živou, je to upřímná výpověď upřímného člověka, který si může dovolit církev kritizovat, protože ji miluje. Přečtěte si ji a spolu s Josefem Beránkem a Václavem Vackem přemýšlejte, jak jste na tom vy.