Křížová cesta s papežem Františkem

Autor knihy: František, papež
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

Trapistický mnich a oblíbený duchovní autor Thomas Merton říká: „Kontemplativní život se stává strašně jalovým a šedivým, jestliže několik dní výslovně nemyslíte na Kristovo umučení. Nemyslím tím nutně rozjímat, ale alespoň s láskou a pokorou hledět na Krista na kříži. Protože jeho kříž je pramenem celého našeho života a bez něj modlitba vysychá a všechno umírá.“ Postní doba je více než příhodným časem k tomuto postoji, a nejrozšířenějším způsobem je modlitba křížové cesty.

Pobožnost křížové cesty dává široký prostor pro rozjímání o vrcholu Kristova pozemského života – o jeho obětování se za každého z nás. Je spousta možností, jak meditovat nad těmito tajemstvími z konkrétního úhlu pohledu, sami nebo ve společenství. A tak můžeme na internetu nebo v knihkupectvích najít křížovou cestu pro nemocné, pro mládež, pro maminky, pro spěchající, pro děti i seniory, se svatou Anežkou nebo s Maxmiliánem Kolbe atd. Na křížovou cestu se můžeme vydat také s myšlenkami současného papeže Františka.

Každé zastavení této křížové cesty je uvedeno biblickým textem, který se dotýká tématu zastavení. Následuje myšlenka papeže Františka, která je vybrána buď z jeho apoštolské exhortace Evangelii gaudium, nebo z jeho promluv, které jsou obsaženy v knihách Opravdová moc je služba (už tento název úžasně vystihuje Františkův pontifikát a silně rezonuje s Ježíšovým umýváním nohou apoštolům při poslední večeři) a Otevřená mysl. Františkovy myšlenky jsou srozumitelné, dotýkají se lidských srdcí, obsahují evangelní radikálnost a zdůrazňují konkrétní Ježíšovu milosrdnou lásku k nám.

V závěru každého zastavení je krátká modlitba.

Papežovy myšlenky vedou náš pohled k Ježíšově lásce, se kterou se sklání k naší ubohosti, a k jeho odevzdanosti Otci. Ve svém utrpení je Ježíš nesmírně blízko každé lidské bídě, takže opravdu nikdo není vyloučen. … Ježíš chce, abychom se mu stávali podobnými a ubírali se celým svým životem k Otci. Nestojí však daleko před námi. On sám nás bere na svá ramena a nese nás tam, kde bychom sami nikdy nedošli. (úvod)

Ve chvílích, kdy se zdá, že je vše ztraceno, projevuje Bůh svoji lásku v nejvyšší míře a tato láska nás posiluje. Je to láska, kterou si dnes odnášíme ve svém srdci, požehnání, které nás naplňuje a pomáhá nám, abychom i my dokázali vzít do náruče své bratry. (13. zastavení – Ježíš je sňat z kříže)