Nakladatelství Paulinky
Jsme řeholní kongregace, která v současné době působí v 52 státech celého světa. Žijeme v malých i větších komunitách a podle možností té které země vedeme knihkupectví, věnujeme se nakladatelské činnosti nebo se různými způsoby podílíme na apoštolátu prostřednictvím sdělovacích prostředků.Internetové stránky: http://www.paulinky.cz/
Adventní kúra pro duši
Vskutku, cesta vytyčená Hospodinem je radostná, ale také náročná. Po určitě době zcela jistě dolehne na člověka únava a znechucení. Proto je důležité trvale si uchovávat v paměti cíl celého putování. Na namáhavé cestě totiž vytrvá pouze ten, kdo neustále upírá svůj vnitřní zrak k cíli, k němuž se ubírá, a soustavně se občerstvuje jeho krásou. Vytrvale kráčet za Hospodinem až do konce vydrží jenom ten, koho již na samém počátku cesty uchvátila Boží nádhera a jas jeho velebnosti.
Via crucis
Ježíš nás nezve na svou cestu kříže proto, abychom ho oplakávali, nýbrž abychom změnili své smýšlení a jednání. Chce nám odejmout srdce kamenná a dát nám srdce z masa, srdce skutečně lidská, schopná odvahy k lásce.
Zapomenutá závěť
Muž zvedá klobouk a trochu rozpačitě se škrábe na hlavě. Málokdy viděl tak radostné ženy jako ty, které žijí na zámku Naděje. Pokaždé když tam jede, aby jim nabídl své služby, je zasažen jejich úsměvem a zářícíma očima. Když se jednou odvážil zeptat jedné z nich, odkud pochází všechna ta radost, dostalo se mu překvapivé odpovědi: „Jsme neúnavně zamilované do Pána!“
Vstupuji v nepoznané
Verše jsou potravou pro celého člověka, má-li pro ně citlivost. Lákají vyjádřením nevyjádřitelného, zůstávají příležitostí pro osobitou rovinu sebevědomí: Přečetl jsem si verš, povzbudil mě, přiměl mě k zamyšlení, uvízl mi v paměti, rozesmutnil mě, rozradostnil, souzněl s mým zážitkem. A to není málo!
Deník přátelství
Kněžství s sebou nese určité úkoly a jisté odříkání. Díky odříkání se dají realizovat úkoly. Takovým úkolem je také odhalovat hodnoty a smysl, jež jsou spjaty s manželstvím, s čistotou, s tělem. Sám Bůh je do nich vložil dílem stvoření a vykoupení. Šla jsi krok za krokem s mým kněžstvím a tolik let jsi měla účast na objevování onoho smyslu a oněch hodnot. Tvůrčí účast. Nemůžeš říci, že nyní pro sebe nevidíš „místo“. Tvoje místo je spojeno se svědectvím o všech těchto hodnotách a o tomto smyslu.
Na dvoře Alexandrově
...Vzpomněla jsem si včera, že naše maminka nám vždycky říkala, abychom v každé životní situaci hledali Boží záměr. „Nejedná vždycky tak, jak bychom si to přáli my, ale vždy je přítomen,“ opakovala nám, když jsme byly zklamány, že jsme nebyly vyslyšeny.
Kde jsi, Élisabeth?
Opět je hlavní hrdinkou šestnáctiletá Emílie, která bydlí ve francouzském Lyonu v 19. století. Neustále myslí na Teofila, bratra své přítelkyně Konstancie, a trápí se pochybnostmi, jestli on opětuje její city. Do rukou se jí ale dostane sto let starý deník Élisabeth, sestry Charlotte, kterou už známe z předchozí knihy Podepsána Charlotte.
Podepsána Charlotte
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, které se v knize prolínají. Na obou rovinách nechybí problematika vztahů mezi sourozenci, přáteli, dospívajícími dětmi a rodiči, ale i prvních rodících se vztahů dívek a mladých mužů, vždy podaná velice životně a citlivě. Zároveň se tu nenásilnou formou dozvídáme o historické epoše Velké francouzské revoluce a především o pronásledování katolické církve v této době.
Návrat ztraceného syna
Srdce mi poskočilo, když jsem spatřil ten obraz. Po dlouhé době, kdy jsem byl vydán napospas davům, vyjadřovalo něžné objetí otce se synem vše, po čem jsem v tu chvíli toužil. … chtěl jsem, aby mě někdo objal, hledal jsem domov, kde bych se mohl cítit v bezpečí. Léta jsem učil studenty o různých aspektech duchovního života, … ale troufl jsem si já sám vystoupit z davu, pokleknout před otcem a nechat se obejmout odpouštějícím Bohem?
A bojím se snů
V knize je v protikladu neskutečné vykolejení hodnot ze strany nacistů a obrovská odvaha žen, které se jim postavily a své životy zachránily. V tom jim po celou dobu pomáhala víra – polské ženy byly ponechány spolu a navzájem se podporovaly ve víře, která jim dávala i pevné mravní zásady.
Vánoční zázrak
Napadlo vás přemýšlet nad tím, jak se asi cítili pastýři před tím, než se jim zjevil anděl?
Klíčové otázky evangelia
„Vidíš tuto ženu?“ Jak se dívá Ježíš? „Neskrývej své slabosti, ale stavěj na nich! To nejhorší, co máš, se může stát tím nejlepším. Díky svým ranám se můžeš stát lékařem ran druhých. Ježíš té ženě neukládá, jak ho má milovat, ale přijímá její způsob. Nevyhýbá se ani něžnostem. Ruce, objetí. Virtuální láska neexistuje.“
Evangelium do kapsy
Skutečnost, že Boží Syn se z lásky k nám stal člověkem a chce mít účast na našich každodenních radostech i starostech, si můžeme připomínat i tak zdánlivě obyčejným gestem, jako je nošení maličké knížky evangelia v kapse nebo příruční tašce. Kromě toho, že nám bude připomínat láskyplnou blízkost vtěleného Slova, se do něj můžeme začíst prakticky kdekoliv, i tam, kde se větší kniha nedá ani vytáhnout nebo i když máme zrovna vybitou baterii v mobilu.
Milosrdenství
Je třeba prosit Pána, abychom byli milosrdní, neboť to je milost, být schopni těchto dvou postojů: s hanbou uznávat své vlastní hříchy a zapomínat na hříchy a urážky druhých. Milosrdní lidé mají obrovské srdce. …Řekne-li jim někdo: „viděl jsi, co tamten udělal?“ s milosrdenstvím odpoví: „stačí mi to, co jsem udělal já.“
Podle Srdce tvého
Litanie k božskému Srdci Ježíšovu nikdy nezestárnou, a jelikož naším hlavním úkolem je milovat Boha a bližnímu, můžeme v této "srdeční" knize čerpat sílu k lásce, která nehledá sebe, k lásce, která čerpá z Kristova srdce, které je pokladnicí veškeré moudrosti a umění, trpělivé a nejvýš milosrdné, které je Králem a středem všech srdcí.
Křížová cesta s papežem Františkem
Papežovy myšlenky vedou náš pohled k Ježíšově lásce, se kterou se sklání k naší ubohosti, a k jeho odevzdanosti Otci. Ve svém utrpení je Ježíš nesmírně blízko každé lidské bídě, takže opravdu nikdo není vyloučen. … Ježíš chce, abychom se mu stávali podobnými a ubírali se celým svým životem k Otci. Nestojí však daleko před námi. On sám nás bere na svá ramena a nese nás tam, kde bychom sami nikdy nedošli.
U Boha a u lidí
Je pro vás modlitba, kterou se tak často společně modlíme, stále záhadou a nepochopeným mysteriem? Pak také otčenáš je zde rozebrán řádek po řádku. Adrienne zde vypsala, jak každý verš rezonuje v jejím ženském srdci. Pokud jde o mysterium, pak je to mysterium pro každého, protože Bůh je pro všechny. Nelámejte si víc hlavu s tím, zda dokážete Bohu rozumět. Nedokážete. To nevadí! Ale On vždy rozumí každému z nás.
Začít znovu
Nic z toho, co jsme prožili, není zbytečné, ani jedna kapka bolesti kterou nabídneme, není ztracena. Všechno prospívá těm, kteří milují Boha.
Odvaha k rozhodnutí
Zůstaneme-li stát na obou nohou, cítíme jistou stabilitu, ale stojíme na místě a nikam se nepohneme. Abychom udělali krok, posunuli se, musíme riskovat i to, že ztratíme rovnováhu. Jak se říká, musíme „sebou hnout“, tedy dát se do pohybu, a v tom nám pomáhá naše touha, vůle a vzdálený cíl.
Papež František - život a výzvy
A pak přišel jeho první pozdrav: „Bratři a sestry, dobrý večer!“ A jeho prosba, aby se lidé za něj modlili. Během pár minut jsme mnozí měli pocit, že jej známe už dlouhé roky.
Adorace a útěcha - prosté modlitby
Člověk, který ji prožívá, potřebuje jediný vnitřní postoj: otevřít se v modlitbě Božímu dotyku a přetváření, dokonce i v případě, a tehdy obzvláště, když si s modlitbou neví rady.
Jako laň na výšinách
„Nikdy jsem si nemyslela, že naše údolí je tak krásné a plné písní“, vyhrkla Bázlivá. Pastýř se zasmál a odpověděl: „Jen Láska může opravdu rozumět hudbě, kráse a radosti, která je zasazena v srdcích všech stvořených bytostí. Jak v tobě láska poroste, budeš rozumět mnoha věcem.“
Radost z víry
Láska k bližnímu je určitou cestou, jak se setkávat také s Bohem, a zavírat oči tváří v tvář bližnímu nás činí slepými také vůči Bohu.
S hořícím srdcem
Žít eucharisticky znamená prožívat život jako dar, za který jsme vděčni.
A bojím se snů
Všechny hrůzy válek a genocid nejsou odsouzením Boha, jak mohl dopustit takové zlo, ale podkopávají víru v člověka. Jak je možné, že je člověk takového zla schopen?
Dopřej si čas
Všechno ve svůj čas: to není jen otázka rychlosti a pomalosti, ale i otázka rušení tlaku. Určité věci člověk prostě nemůže dělat pod tlakem, zvláště časovým. Zkuste někdy rychle někoho hladit. Nebo do sebe obrátit sklenku vína. Nebo meditovat.
Síla rodičovské modlitby
Jako rodič se vždycky budete zajímat o to, co se děje s vašimi dětmi, takže se za ně nikdy nepřestanete modlit, bez ohledu na to, kolik jim je a kde žijí. A nikdy není pozdě s modlitbou začít.
Popoupo
„Děkuji za každé zrnko písku,“ doléhalo k nim a musel to zpívat onen člověk na cestě, „děkuji za každé zrnko písku, neboť je výstrahou pro ty, kdo chtějí stát pevně.“
Síla manželčiny modlitby
Nedovedu si představit, jaký by byl můj život, kdyby se za mne nemodlila. Dodává mi to útěchu a pocit bezpečí, a zároveň to naplňuje povolání, které nám dal Pán, že se máme modlit jeden za druhého a nést svá břemena. Není lepší způsob, jak opravdově milovat svého manžela, než ho pravidelně a vytrvale pozvedat modlitbou. Je to neocenitelný dar, který mu pomáhá zakusit Boží požehnání a milost.
Nejraději měl úterky
Svatý otec mne pozval do svého kabinetu a řekl: „Chtěl bych, abyste tady se mnou pracoval, pomáhal Otci Stanislavovi. A myslím, že nám spolu bude dobře.“ Byla to úplně obyčejná slova. Zaradoval jsem se a poděkoval.
Zpět
