Nahá přítomnost

Autor knihy: Richard Rohr
Nakladatelství: nakladatelství Cesta

Další kniha o modlitbě a o Bohu? Mám já to zapotřebí? (Mám!!!). Už obal knihy s podtitulem Mystici to vidí jinak dává tušit, že nepůjde o techniky, časy, postoje těla a seznamy. Samotné technické postupy bez otevřeného srdce nemohou naučit modlitbě ani spasit člověka. Vlastně ani nejde o to říct něco převratně nového. Mnoho myšlenek jsme už někdy slyšeli. Jde o to, vidět a chápat novým způsobem a být ochoten ke změně. A Rohr mluví otevřeně a srozumitelně, a ukazuje nám na špatné postoje, kvůli kterým se nehneme z místa v duchovním životě.

Pravá spiritualita není snahou o dokonalost nebo snahou o dokonalé ovládnutí situace či branou do onoho světa: jejím cílem je spojení s Bohem v přítomné chvíli. To, co hledáme, nám již bylo dáno – to je vždy veliký objev. Nenašel jsem to, byl jsem sám nalezen. … Spojení s Bohem a snaha o dokonalost jsou dvě rozdílné cesty. … Skutečná naděje nemá nic společného s pocitem jistoty.

Zralá transcendence je skutečným „pádem do Boha“. … Když se tam dostaneme, skoro se divíme, jak jsme se tam ocitli. Uvědomujeme si, že nám bylo učiněno. Jsme sevřeni mezi hlubokou touhou a otázkou: Kam mne to zanese?

Lidé používají náboženství k tomu, aby získali kontrolu nad svým životem, nebo aby prostřednictvím svého dobrého chování získali kontrolu nad svým Bohem.

Žádat Boha neznamená přemlouvat Boha k něčemu: znamená to probudit tento dar v sobě.

Skutečná mystika je vždy pokorná a plná soucitu, protože ví, že neví.

Máme-li porozumět nějakému objektu nebo i sobě, je třeba i určité míry lásky: Změní-li se srdce, změní se vždy i smýšlení. Máme-li vidět správně, musí se nakonec vždy změnit obojí.

Podstatou vědění je shromažďování informací. Ale všechny informace světa nedají dohromady moudrost. Moudrost je svoboda k tomu, být přítomen. Přítomnost je jediná nutná věc a v mnohém smyslu nejobtížnější ze všeho. Přítomnost je praktický každodenní úkol každého vyspělého náboženství.

Rohr mluví pochopitelně také o modlitbě. Na příkladech z Ježíšova života ukazuje nezbytnost soukromé a tiché modlitby, která, na rozdíl od modliteb společných a veřejných, dává možnost zakoušet svůj vlastní vnitřní život.

Modlitba na veřejnosti se snadno stává podáváním hlášení Bohu, skupině nebo vlastnímu sebeobrazu.

Copak Ježíš neví, že společnost potřebuje řád, zákony a pravidla? Dozajista to ví, ví však také, že jediným kritériem pro duchovní věci je nekonečný Boží soucit, nikdy ne naše schopnost mu rozumět nebo na něj reagovat. Bůh nás nemiluje proto, že my jsme tak dobří. Bůh nás miluje proto, že Bůh je dobrý.

Křesťan je vybízen, aby miloval nepodmíněně. Ale Bůh, který to po něm žádá, je líčen jako někdo, jehož láska je značně podmíněná. Vždyť pro některé chystá věčné zatracení. Takové poselství svět nezachrání. … Bůh, jak jej soustavně prezentujeme, je malicherný, náročný, narcistický a nedůtklivý patron, který se hned kvůli všemu urazí. Vypadá to, že Boží spravedlnost, proti níž se proviňujeme, je zřejmě mnohem silnější než Boží milost. Proč by měl někdo důvěřovat takovému Bohu, proč by jej měl milovat a proč by s ním měl chtít být o samotě? Natož pak trávit s ním věčnost? Já osobně bych nechtěl.

Nevidíme věci tak, jak jsou, vidíme je podle toho, jací jsme my. Tím si můžete být jisti. Bůh však je obklopen oceánem milosrdenství, kde je, podle Písma, spousta místa pro vyděděnce, hříšníky, násilníky…Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

Možná je problém právě v tom, že si namlouváme, že nemocní jsou ti druzí. Jádrem náboženského obrácení je proměna v lásku. Není to totéž jako vstoupit do církve nebo věřit že něco je pravda. Ale naše ego nesnáší změnu. A přitom: je potřeba se měnit znovu a znovu. A modlitba – to znamená být pozorný a mít přístup ke zdroji. Kniha R. Rohra obsahuje spoustu zajímavých myšlenek. Jde o to, jestli jsme ochotni se měnit, přijmout nový způsob dívání, nový způsob milování, nový způsob uvažování.