nakladatelství Cesta
Nakladatelství Cesta je brněnské nakladatelství křesťanské literatury. Vzniklo v roce 1990 v Brně a navázalo na původně samizdatovou činnost v oblasti křesťanské literatury. Vydává knihy především těchto autorů: Anthony de Mello, Marek Orko Vácha, František Lízna, Max Kašparů aj. Zaměřuje se na křesťanskou literaturu a odbornou literaturu pro psychology (se zaměřením na logoterapii). Každoročně nabízí také kalendář vytvořený ve spolupráci s Rádiem Proglas. Knihy nakladatelství pravidelně vyhrávají v anketách o dobrou knihu v Katolickém týdeníku.Internetové stránky: http://www.cestabrno.cz/
Indiánský Mesiáš
Hledání nám může ukázat, co je naším posvátným úkolem, jaké dary máme sdílet s ostatními. Možností je mnoho. Nikdy však nedostaneme vizi, která by nám ukazovala způsob, jak se povyšovat nad ostatní.
Františkánskej živel
Byly to takový ty líbánky s Hospodinem. Jsem strašně vděčnej, že to moji rodiče nekomentovali a nechali mě být.
Poselství hor
Hora vyžaduje, aby ses ráno občas i s nechutí vysoukal z teplého spacáku a bez velkého nadšení hledal chladné hvězdy, které na nebi ještě zbyly. Nechá tě putovat přes morénové valy, které tě zaujmou leda svou jednotvárností. Chce slyšet, jak supíš, nechá tě padat únavou a vůbec jí nevadí, když za každým dalším úspěšně zdolaným úsekem očekáváš cíl cesty – a on zase nepřichází.
Šum z pěn
Křesťan by měl být jako zeď. Rovný, pevný, schopný udržet každého, kdo se o něho opře… Křesťan by měl ale především být!
Deset kroků k radosti
Držme se dobrých zásad a mějme lásku k člověku. Potom se kolem nás budou dít zázraky. K naší radosti.
Pominuté chvály
Jako se kolega primát houpe na větvi a pojídá fíky, můžu i já viset na youtube a pojídat čokoládu, mám však na rozdíl od opa možnost neviset a nepojídat, ale místo toho třeba cvičit na klarinet s vědomím, že radost, které jsem se nyní odřekl, bude překonána jinou.
Hovory s Petrem Kolářem
Když čteš Bibli se zájmem nalézt Boží slovo, v určitém momentu se v tobě stane. To není dopředu vypočitatelné. To se nedá naplánovat ani odhadnout. Bůh je ve vztahu k nám vždy svobodný, vždycky nás překvapí jako emauzské učedníky: „Byl s námi, a my jsme jej nepoznali!“
Dopisy z pouště
Jedině láska může ospravedlnit něco tak zbytečného, jako jsou hodiny na kolenou, zatímco tolik lidí potřebuje mou pomoc, a něco tak bezvýznamného, jako je veškerá moje činnost tváří v tvář smrti, která stejně jednou pohltí všechny civilizace.
Malý mnich a jeho začátky
Nedáme-li si pozor, přemýšlel malý mnich, můžeme tím, že jeden problém odsuneme stranou, jen vytvořit prostor pro jiný. Co to ale má společného se všímavostí? Přemítal. Jako blesk ho vzápětí osvítilo poznání: Člověk, který si všímá i maličkostí, se stává všímavým také ve vztahu ke všem ostatním věcem. Všímavost znamená projít kolem spícího nemluvněte tiše, aby se neprobudilo, uzavřel své rozjímání.
Proč být katolíkem
Věříme, že právě tak, jako lidé před 2000 let přišli do kontaktu s Bohem, když nechali Ježíše, aby se jich dotkl, dnes přicházejí lidé do kontaktu s Bohem, když se jich dotkla voda, olej a lidské ruce. Do centra naší bohoslužby jsme položili něco tak základního, jako je jídlo v podobě chleba a vína. Eucharistie je katolickým způsobem, jak vyjádřit, že cesta k Bohu nevede v první řadě skrze soukromé rozjímání, ale skrze vzájemné sdílení jídla. Naše bohoslužba není ani tak intelektuálská a postavená na slovech, ale je tělesná a vztahová. Liturgie je společná oslava každodenní reality - našeho sdílení života v Kristu mezi sebou.
Nahá přítomnost
Křesťan je vybízen, aby miloval nepodmíněně. Ale Bůh, který to po něm žádá, je líčen jako někdo, jehož láska je značně podmíněná. Vždyť pro některé chystá věčné zatracení. Takové poselství svět nezachrání. … Bůh, jak jej soustavně prezentujeme, je malicherný, náročný, narcistický a nedůtklivý patron, který se hned kvůli všemu urazí. Vypadá to, že Boží spravedlnost, proti níž se proviňujeme, je zřejmě mnohem silnější než Boží milost. Proč by měl někdo důvěřovat takovému Bohu, proč by jej měl milovat a proč by s ním měl chtít být o samotě? Natož pak trávit s ním věčnost? Já osobně bych nechtěl.
Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny
Došel jsem do místa, kde se asfaltová silnice změnila v písek a staré dlažební kostky, po kterých se šlo obtížně. Na jakémsi odpočívadle jsem odsloužil mši svatou a šel jsem s námahou jednu hodinu. Pak jsem našel místo vhodné k odpočinku a spal jsem.
Život je sacra zajímavej
Nevzpomínám si na nic z jeho řečí…co si ale naopak velmi dobře pamatuji, byl celkový dojem, vjem, že před sebou vidím šťastného člověka. … Vnímal jsem to, jako bych mluvil s cestovatelem, který byl v nějaké neobvykle hezké krajině, a teď se vrací a chce tam pozvat ostatní, že zde v mišském hábitu sedí někdo, kdo se matně dotkl podstaty věcí, kdo něco zahlédl a chce vtáhnout i mne.
Aforismy
Ne každý aforismus musí být právě pro vás, ale když najdete ten, který nějak rezonuje s vaším srdcem, je to takový duchovní vitamín.
Šeptáno do vrby
Jaké bohatství by si lidé mohli odnášet ze slavení mše svaté, kdyby nevnímali jako divadlo jednoho herce nebo školní besídku …! Ještě závažnějším defektem je někdy absence jakéhokoliv osobního vztahu s Ježíšem, s nímž se přece máme ve slavení eucharistie setkat! … odcházeli bychom naplněni a proměněni žárem jeho úchvatné lásky.
Syn brusiče nožů
Kdo může roznítit požár, aniž by sám hořel? Zůstaňte v lásce eucharistického Spasitele.
Musím jít dál
„Dříve se o pouti mluvilo jako o ,malé smrti´, protože bývalo pravděpodobné, že se poutník nevrátí. Já jsem taky tak trochu chtěl ,umřít sám sobě´, chtěl jsem se pomodlit za ty, kterým jsem ublížil, i za své přátele a dobrodince.“
Zpět
