Milosrdenství

Autor knihy: František, papež
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

Když byl vyhlášen Rok milosrdenství, udělalo mi to velkou radost. Zároveň jsem začala přemýšlet o tom, jak toto téma uchopit a zapojit do svého života. Dárek v podobě knížky s texty papeže Františka mi proto přišel vhod. Kniha má doslova kapesní formát a tak se přímo nabízí brát ji s sebou na cesty a všude tam, kde je naděje na chvíli prostoru na čtení a rozjímání o Boží milosrdné lásce.

František mluví jasně, srozumitelně a s velikou konkrétní láskou ke každému člověku, zejména k těm, kteří tuto lásku nejvíc potřebují – k lidem obyčejným a třeba na okraji společnosti. A jeho slova mu věříme, protože on takto i žije. Zřejmě prvním jeho kázáním v roli papeže bylo, když si vybral jméno František. To je symbol, kterému okamžitě porozuměl celý svět. A další jeho slova bezprostředně po zvolení si také mnozí pamatujeme, jeho krásně neformální pozdrav „dobrý večer“ a jeho prosbu, abychom se za něj modlili.

A dále: papež, který si sám nosí aktovku. Papež, který s láskou mluví o svojí Bibli, plné osobních poznámek a opotřebované dlouholetým častým používáním. Papež, který myje na Zelený čtvrtek nohy i vězňům, muslimům a ženám. Papež, který se posadí na náměstí svatého Petra na židli a jako jeden z mnoha zpovědníků slouží mladým touto svátostí. Papež, který se nechá vyfotit s mladými na společnou selfie fotku. Není to póza pro fotografy a média – František neváhá dělat věci, které považuje před Bohem za správné a zjevně si nedělá vrásky, jestli bude od lidí chválen nebo kritizován. To je svědectví, kterému rozumí každý, kdo má jen trochu citlivé srdce.

Jeho promluvy jsou jasné, srozumitelné, plné pochopitelných příměrů a trefných obrazů. Je zřejmé, že František byl vždycky především pastýřem a nikoliv úředníkem nebo diplomatem. František využívá mnoha příležitostí k tomu, aby nás povzbudil ke vnímání milosrdné Boží lásky k nám a k tomu, abychom i my byli „milosrdní jako Otec“.

Nezdá se vám, že naše doba potřebuje ještě víc bratrského sdílení a lásky? Nezdá se vám, že všichni potřebujeme ještě víc činorodé lásky? Nikoli takové, která se spokojí s povrchní a nezúčastněnou pomocí, nýbrž lásky, která na sebe bere těžkosti a utrpení bližního. Život dostane chuť, nechá-li se prostoupit Boží láskou!

Ano, Bůh je radostný. Je to zajímavé. A co je Boží radostí? Boží radost je odpouštět. Je to radost pastýře, který našel svoji ztracenou ovci, radost ženy, která našla ztracenou minci, radost otce, který přijímá domů ztraceného syna… Tady je celé evangelium, celé křesťanství. Ale není to sentiment a naivita. Naopak, milosrdenství je opravdová síla… Jedině láska to dokáže – v tom je Boží radost. … Bůh má radost, když jeden z nás hříšníků přichází k němu a prosí jej o odpuštění. Jaké je však nebezpečí? Nebezpečí je v tom, že se budeme považovat za spravedlivé a soudit druhé. Soudíme také Boha, protože si myslíme, že by měl hříšníky trestat, odsoudit je k smrti a ne jim odpouštět. Pak nám opravdu hrozí, že zůstaneme mimo Otcův dům!

Je třeba prosit Pána, abychom byli milosrdní, neboť to je milost, být schopni těchto dvou postojů: s hanbou uznávat své vlastní hříchy a zapomínat na hříchy a urážky druhých. Milosrdní lidé mají obrovské srdce. …Řekne-li jim někdo: „viděl jsi, co tamten udělal?“ s milosrdenstvím odpoví: „stačí mi to, co jsem udělal já.“ To je cesta milosrdenství, o kterou musíme prosit. … Vždy si pamatujte: Kdo jsem já, abych druhého soudil?