Malý mnich a jeho začátky

Autor knihy: Harry Fara
Nakladatelství: nakladatelství Cesta

Jsou autoři známí, mající svou vyhrazenou poličku v knihkupectví, své řady věrných čtenářů a člověk jaksi ví, co může čekat, když si koupí nového Torkingtona, Grüna, Kodeta, Váchu nebo Lachmanovou. Když jsem dostala knižní dárek za působení v indiánském kmeni Kuchyňů na farním táboře, srdce knihožrouta mi poskočilo radostí. S kým se setkám tentokrát? Ale z balíčku u táborového ohně na mě vykouklo neznámé jméno a ještě neznámější název knihy. Ještě teplá a křupavá novinka brněnského nakladatelství Cesta přišla s prostým příběhem Malého mnicha a jeho hledání ustavičné modlitby.

To první, čím si mě Malý mnich získal, je výtvarné provedení celé knihy. Černobílé – nebo spíš modrobílé obrázky Markéty Žižkovské a stejně modrý text. Siluety Malého mnicha, který se modlí, zvedá hlavu ke hvězdám, rozmlouvá s ptáčkem (člověk si hned vzpomene na svatého Františka), mluví s lidmi, vyřezává dětem ze vsi dřevěné hračky. A pak si mě získávaly jednotlivé příběhy, které odhalují kus mnicha v každém z nás: „Bůh vkládá semeno mnišství do každé lidské duše už ve chvíli, kdy ji tvoří“ (z předmluvy ke knize). A symboly, kterých je v knize také dost a nechávají prostor pro fantazii: Co je tou mojí „těsnou branou“? Kde je moje „studna“? Kam já chodím na „tržiště“?

A samozřejmě je hodně řeč o modlitbě viz jednotlivé kapitolky: Modli se, jak můžeš, Od Boha nás dělí jediná modlitba, Modlitba je perla nesmírné ceny atd. Příběh Malého mnicha se nevyhýbá ani nepříjemným tématům, jako je disciplína, zranění, vina a deprese. Výraznou postavou v knize je Gorbon Kreeg – osoba, která se fanaticky až nenávistně snaží o dokonalost pro dokonalost. Připomnělo mi to jednoho výborného kněze z dob mládí, který nám mladým říkával: „Je to výborný, děcka, ale není to ono …“

Kromě citátů z Bible je v Malém mnichovi použito několik dalších příběhů a citací jiných autorů, které jsou na konci pečlivě uvedeny. Kniha se tak může stát inspirací pro další četbu např. spisů Juliany z Norwiche nebo Tomáše Kempenského.

Skupina se rozptýlila, a malý mnich brzy osaměl, aby mohl přemýšlet o tom, co mu tento den přinesl. Ráno to byl jeden problém – rozšlápnutá sedmikráska, uvažoval. Teď mám další problém, který bude trvat celý týden – žít dnem i nocí s pastýřskou holí. Chtěl se zbavit jednoho problému, a místo toho získal jiný a větší. Nedáme-li si pozor, přemýšlel malý mnich, můžeme tím, že jeden problém odsuneme stranou, jen vytvořit prostor pro jiný. Co to ale má společného se všímavostí? Přemítal. Jako blesk ho vzápětí osvítilo poznání: Člověk, který si všímá i maličkostí, se stává všímavým také ve vztahu ke všem ostatním věcem. Všímavost znamená projít kolem spícího nemluvněte tiše, aby se neprobudilo, uzavřel své rozjímání. Zvedl se ze sedátka a chvíli zápasil s pastýřskou holí. Tak moc si dával pozor, aby nerozbil okno, až se mu podařilo převrhnout svícen. Tahle všímavost je strašná práce, napadlo ho, a sklopil hůl, aby mohl projít dveřmi. …

Malý mnich se během týdne naučil všímavosti. Slíbil, že pastýřskou hůl uchrání od jakéhokoli poškození. O týden později ji tedy předával bratru Eganovi, a ten ji prozkoumal centimetr po centimetru., aby odhalil případně škrábnutí. Nakonec skutečně našel malý důlek. Co mám dělat? Rozvažoval. … Pak si vzpomněl na Benediktovo učení o tom, že mnichům nemá být ukládáno nic příliš tvrdého ani přespříliš obtížného. Je třeba klást vysoké cíle a kriteria, ale hojně oplývat milosrdenstvím. … Lpění na malichernostech už zničilo řadu klášterů. Bratr Egan posunul ruku a překryl důlek na pastýřské holi. Bez milosrdenství se klášter snadno může stát branou do pekla, pomyslel si. Jeho oči se setkaly s očima malého mnicha.