Klíčové otázky evangelia

Autor knihy: Ermes Ronchi
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

Jedním z důkazů Boha je pro mě to, že ke mně promluví v pravý čas a to tak, že bych musela být úplně hluchá, kdybych to přeslechla. Tentokrát to udělal skrze darovanou knihu. Přiznám se, že podle názvu by mě knížka nezaujala. Evangelia přece znám!

Kniha je souborem meditací pronesených při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii. Říkám si, pokud tohle s nimi nezamávalo, tak co už?

Pohled E. Ronchiho, kněze řádu Služebníků Mariiných, je nový, překvapivý, něžný. Už začátek byl pro mě objevný: Nemáme se bát otázek, protože ony otevírají dveře. „Otázky otevírají člověka pro novost; jsou neočekávaným darem, manou pro naše putování do zaslíbené země. Otázka je nenásilná komunikace, která druhého neumlčuje, ale vybízí k dialogu, zapojuje do rozhovoru a současně mu ponechává svobodu.“ Kdo z nás má raději otázky než jasné odpovědi? Ve víře, v morálce, ve vztazích?

V rozjímáních P.Ronchiho je tím nejdůležitějším láska. Jedno z rozjímání je z Lk 7,44 – „Vidíš tuto ženu?“ Jak se dívá Ježíš? „Neskrývej své slabosti, ale stavěj na nich! To nejhorší, co máš, se může stát tím nejlepším. Díky svým ranám se můžeš stát lékařem ran druhých. Ježíš té ženě neukládá, jak ho má milovat, ale přijímá její způsob. Nevyhýbá se ani něžnostem. Ruce, objetí. Virtuální láska neexistuje.“

Při četbě mi do rozevřených stránek kapaly slzy. Vždycky jsem ve svém srdci tušila, že Bůh se nebojí něhy, tělesnosti, že právě proto se stal v Ježíši Kristu člověkem. A přitom mnoho z nás bylo vychováno tak, že tělo je míň než duše, že máme být opatrní, máme se ve svých projevech lásky krotit.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí Boha objevit nově, kteří touží po tanci s Bohem, kteří se konečně chtějí přestat bát Boha vášnivého, milujícího. Ta moje knížka bude myslím podtrhaná a budu z jejích pramenů dlouho pít.