Musím jít dál

Autor knihy: František Lízna
Nakladatelství: nakladatelství Cesta

„Dříve se o pouti mluvilo jako o ,malé smrti´, protože bývalo pravděpodobné, že se poutník nevrátí. Já jsem taky tak trochu chtěl ,umřít sám sobě´, chtěl jsem se pomodlit za ty, kterým jsem ublížil, i za své přátele a dobrodince.“ P. František Lízna v úvodním rozhovoru

Kniha Musím jít dál (s podtitulem 4 404 286 kroků P. Františka Lízny za svatým Jakubem) je deníkovým záznamem pěšího putování tohoto jezuity, známého chartisty, vězeňského duchovního a bojovníka za lidská práva. Svou pouť zahájil na Svaté Hoře u Příbrami a směřoval do španělské Compostely. Nejedená se o klasický cestopis, ale o osobitou výpověď člověka – kněze, poutníka - plného pokory, pevné vůle, velké důvěry v Boha a jeho pomoc, člověka otevřeného setkáním i pomoci druhým lidem, vnímavého ke krásám přírody, krásám vytvořeným lidskou rukou i krásám duchovním, člověka s nadhledem i se smyslem pro humor.

Jednotlivé deníkové záznamy mají rychlý spád, čtenář je doslova vtažen do putování a prožívá společně s poutníkem každý den cesty.

Každý den své pouti vylosoval P. Lízna jméno jednoho člověka, farnosti nebo společenství, za něž se ten den modlil, a poslal vylosovanému pohlednici (ze známých jmen je to např. Václav Havel).

P. Lízna si pečlivě zaznamenává přírodní scenerie a úkazy, včetně zvířat, která cestou uvidí nebo zaslechne. Zvláštní důraz klade na kohoutí zakokrhání, které vnímá jako pobídnutí k modlitbě. Neméně zajímavou součástí jeho deníku jsou jeho zkušenosti se způsobem života místních lidí i jiných poutníků, blíže je popisuje a zaznamenává i jejich vztah k víře a projevům zbožnosti. „Oslovuje mě mladý, inteligentně vypadající Američan, který jde do Compostely se svojí sestrou. Na otázku, jakého je náboženství, odpovídá, že je nevěřící. Zná mnoho jazyků, i ruštinu. Kvůli jeho mimořádné inteligenci a znalosti ruštiny ho podezírám, že je agent CIA. Usmívá se: ,Už ne.´Kdoví, možná jím byl…“

Pěší pouť s sebou nese i řadu potíží, včetně častého bloudění vinou špatného značení i vlastní orientace, únavy, nepříznivého počasí, neochoty druhých pomoci, špatné finanční situace, nekvalitní obuvi apod., ale také mnoho krásných zážitků a zkušeností, např. nezištnou pomoc a dary, navázání přátelství, úžas nad velkolepostí stvořitelského díla, odpočinek, duchovní povzbuzení a zážitky (varhanní koncerty, společné modlitby a slavení mší svatých).

Jednu z nejtěžších etap cesty popisuje P. Lízna těmito slovy:
„Pak mě čekala vražedná cesta z Treibu do Emmettenu (762 m n. m.), neustálé stoupání pěšinkami přes louky a lesy. Nechyběly vyložené propasti, oddělené ocelovými lany. Odměnou za namáhavý výstup je pohled na hory a na jezero. Majitel statku ve vesnici před městečkem Emmeten zřejmě nesnáší turisty. Přehradil cestu u svého pozemku tak, že tudy skoro nejde projít. Při pokusu překonat plot mě zasáhl elektrický výboj. Jinak je tu nádherně. Lanovky vyvážejí turisty na vrcholky hor. Moje utrpení tím ale neskončilo. Do Beckenriedu na břehu jezera se vůbec nedalo sejít. Kdosi mě upozornil, že je zakázáno jít po kraji silnice a že musím počkat na autobus. To jsem samozřejmě odmítl a začal scházet riskantním způsobem. Vydal jsem se po lesní cestě, ale ta skončila v neschůdném prostoru. Tak jsem se vrátil a zvolil vyloženě krkolomný sestup. Do Beckenriedu jsem přišel zcela vyčerpán.“

Při pobytu v Compostele pořídil i tento deníkový zápis, který ukazuje jeho nadhled nad věcí a smysl pro humor: „Ve městě jsem si zmateně koupil nové a velmi drahé boty značky Mephisto (162 eur) a také 100 pohlednic, abych napsal všem, kterým chci napsat. Mephisto znamená „ďábel“, a tak jsem si řekl: Půjdu s novými botami do katedrály, a donutím ďábla pokleknout u hrobu Sv. Jakuba.“

Na závěr ještě několik konkrétních čísel o pouti P. Lízny: Celková délka trasy činila 3083 km (do Compostely), pokračoval ještě do Fisterry ( 3179 km). Jeho pouť trvala celkem 113 dnů, ve věku 62 let průměrně ušel za den 29 km.
Zdá se to neuvěřitelné, ale tímto „výkonem“ jeho putování zdaleka neskončilo, navíc mu byla diagnostikována rakovina v nevyléčitelném stadiu. I přes všechny překážky pokračoval ve svých putováních nadále: Kniha Šel jsem však vytrvale (Cesta 2008) popisuje cestu na Krym, kde údajně Cyril s Metodějem našli ostatky sv. Klimenta a přenesli je na Klimentek, touto poutí chtěl symbolicky propojit východní církev se západní. Kniha Pouť za sv.Kateřinou Sienskou (Cesta 2010) zachycuje putování do Říma a do Sieny, Vstávám a pokračuji v cestě (Cesta 2010) putování z Fatimy do Compostely.