Být milován, milovat...

Autor knihy: Vladimír Holan
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

Z bohaté poezie Vladimíra Holana udělal Rudolf Kvíz výbor toho nejlepšího. Jde o výbor vskutku krátký a stručný, takže pokud jste dosud s Holanovou poezií neměli tu čest, nemusíte se bát, ochutnáte tu po troškách. Pokud jste naopak milovníky Vladimíra Holana, můžete si tu jeho poezii připomenout a po kapkách ji vychutnávat.

Rudolf Kvíz charakterizuje Vladimíra Holana v doslovu takto:

Vladimír Holan mi ční nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco jiní pouze „jsou osvíceni“, on „vyzařuje“ zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen „běsy“ a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy – ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem.

Cesta k jeho poezii není snadná, je plná dobrodružství, ale i úskalí a bloudění. Kdo však vytrvá, je doživotně odměněn („kdo sestoupil do poézie, už nevystoupí“…).


Kratičké básně (z rozsáhlejších básní jsou tu pouze úryvky) jsou doplněny poetickými ilustracemi Heleny Konstantinové. Celou tuto nádheru se vyplatí brát do ruky opakovaně, nosit ji u sebe (díky malému formátu knihy je to snadné) a nechávat se znovu a znovu obdarovávat nově nalezenými objevy. Pro mě osobně je Vladimír Holan z českých básníků tím nejmilovanějším, proto vás na dobrodružství s jeho poezií srdečně zvu:


Není mi lhostejný
ani jeden krůček a pád
dítěte v kopřivách… I když mu maminka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje,
rum do čaje,
až nakonec zašeptá: čum do ráje…
ne ne, není mi lhostejný ani jediný pád dítěte…
(z Noci s Hamletem)



Miluj…
Nerovnost země a tedy i nerovnost lidí
jen na kolenou ucítíš.
Miluj však obě a věru jen tím spíš,
že není lásek, že je jen jedna láska,
tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž.



Modlitba
Ne, nech mne, děsím se, že k víčku tajemství
měl bych se okem stát,
kde nejsi sebou už, tam proroci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.

Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství
měl bych se rukou stát,
kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví –
mne nechej vát, jen vát.


Kde ale v životě hledáš svou dětskou píď
a chceš se teprv stát –
mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jako síť,
bych tě mohl kolébat.