Češi 1948. Jak se KSČ chopila moci

Autor knihy: Pavel Kosatík, Karel Osoha
Nakladatelství: Nakladatelství Mladá fronta

Český spisovatel a publicista, který se ve svých dílech zaměřuje na českou historii 20. století, Pavel Kosatík, připravil pro Českou televizi cyklus České století. Společně s ním také vydal sérii 9 komiksů z československých dějin 20. století, které zpracovávají přelomové momenty této historie. Na komiksech spolupracoval s různými výtvarníky a snaží se v nich soustředit na určující rozhovory, myšlenky jednotlivých aktérů – na jejich pochybnosti, konflikty i odvážné kroky.

Komiks Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci je čtvrtým komiksem v této řadě. Výtvarně na něm spolupracoval výtvarník Karel Osoha – mladý (v době vydání knihy pětadvacetiletý) výtvarník, který se pár let po vydání tohoto komiksu proslavil ilustracemi ke knihám o Prašině Vojtěcha Matochy.

Tento komiks se zabývá událostmi 18. až 25. února 1948, odehrává se tedy celý v rámci jednoho týdne. Vystupují v něm vedoucí představitelé Komunistické strany Československa v té době, ministři z jiných politických stran a prezident Beneš. Kromě nich tu je ještě parta dětí, která přišla o klubovnu, nemá se momentálně kde scházet a chce se přihlásit do soutěže, kde může „vyhrát“ novou klubovnu. Tyto dva příběhy se v komiksu prolínají.

Komiks má celkově jiné možnosti než beletrie. Umožňuje na některé skutečnosti upozornit obrazovou, až symbolickou zkratkou. Takto na mě působilo „společné pojídání párků“ na poradách komunistů u Klementa Gottwalda doma nebo Gottwald zobrazený skutečně jako „Pán zla“ – v dlouhém plášti, s kouzelnickou hůlkou, zasvěcující chlapce, který vede dětskou partu, do svých praktik. Velkou roli v komiksu hrají také dialogy, ale i samotné přemítání jednotlivých postav. Velký prostor je věnován úvahám prezidenta Beneše, který v předvečer 25. února takto uvažuje o Stalinovi:

„Byl jsem ten poslední, kdo nechápal, že Stalin je diktátor, věřte mi. Měl jsem ho přečteného. Poznal jsem ho už v pětačtyřicátém roce. Mluvil jsem s ním, a za války znovu. V něčem byl jako já. Víte, jak začínal? Jako obchodník s kořalkou. V nepředstavitelných podmínkách! Vyprávěl mi o tom. Byli tak chudí, že nenosili boty ani v zimě. Omotávali si je nějakým hadrem, či co. Tak začínal Stalin, s nohama omotanýma pytlovinou. Špatně jsem odhadl, co udělá. Myslel jsem, že po tom, co jeho lidé za války prožili, se bude chtít radovat z míru. Sám jsem chtěl vždycky mír a nikdy jsem nerozuměl politikům, kteří si přáli válku. Jenže tu on chce. Sotva s jednou skončil, už chce další. Třetí světovou. Němci podle něj pořád ještě nedostali dost. Ještě se můžou zvednout. A tak jim Stalin dá na frak, a nám všem s nimi.“

I přesto, že prezident ví, s kým má tu čest, a jaké bude mít jeho rozhodnutí důsledky, vyslechne si dětská parta v závěru z městského rozhlasu tuto památnou zprávu:

„Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal.“

Kromě komiksového příběhu jsou na konci knihy uvedeny i medailonky skutečných osob, které v komiksu vystupují (tehdejší politici) a chronologický sled událostí 13. – 25. února 1948.

V dětství jsem si myslela, že éru komiksů už jsem překonala a že už budu číst jen „vyšší“ literaturu. Ale několik mých přátel mě zapůjčením kvalitních komiksů přesvědčilo o tom, že komiks může být zvláštním a velice kvalitním druhem výpovědi. Komiks „Češi 1948“ bych určitě také zařadila do skupiny komiksů, které jsou v mnoha ohledech inspirativní i pro dospělé čtenáře – umožní nám se na zlomové okamžiky naší historie podívat zase z trochu jiné perspektivy. A pokud si při tomto pohledu všimneme čehokoliv, co nám dosud unikalo, myslím, že splnil svůj účel.