Nakladatelství Mladá fronta
Vydavatelství Mladá fronta svoje produkty cíleně zaměřuje na široké spektrum čtenářů nejrůznějšího věku. Vydává časopisy pro nejmenší čtenáře, silné lifestylové magazíny a stejný důraz klade na odborné tituly, které profesionálně mapují oblast ekonomiky, marketingu, obchodu, gastronomie, zdravotnictví, stavebnictví a architektury. Své dobré jméno a odborné renomé udržuje vydavatelství Mladá fronta i v široké nabídce knižní produkce od světové a české krásné literatury přes oblíbené dětské knihy až po oceňované encyklopedické projekty.Internetové stránky: http://www.mf.cz/
Zpověď farářky
Víru, naději ani lásku nejde připnout na řetízek, musíme se smířit s tím, že jim nikdy nebudeme vládnout, nebudeme ji vlastnit, nemůžeme je spoutat a vystavit v chrámu.
Skautské vize. Kniha rozhovorů s osobnostmi nejen o skautingu
Skauting by měl dávat základy, ne návod, ale základy pro to, aby si člověk vybudoval přátelství na celý život, naučil se být zodpovědný i za tu malou skupinu, kterou vede nebo ve které vyrůstal, nesl svůj díl odpovědnosti a nebál se nést tuto zodpovědnost i dál do života. Spíš než skautingu bych popřála rodičům, kteří mají děti ve vhodném věku, aby pochopili, že dítě nezíská víc, když bude umět dva jazyky navíc nebo když bude umět jezdit na koni a hrát golf. Dítě nejvíc získá, když kromě vědomostí bude mít hlavně i sociální dovednosti. A ty nejlépe získá v dobře vedeném skautském oddílu. Umět se dohodnout, poslechnout druhého, vydržet často i těžší podmínky, být tolerantní a přátelský. Ve skautu člověk se skupinou vyrůstá od dětství a postupně přebírá odpovědné role. Nikdy to nemůže nahradit, když dítě pojede jednou na tábor nějaké organizace, kde se bude učit třeba anglicky, a příští rok pojede s jinou organizací, kde se bude učit třeba jezdit na koni
Deník farářky
Paní farářko, v létě jsme rekonstruovali koupelnu. Odloupávali jsme dlaždice a zjistili jsme, že pod vanou je vrstva různých papírů.“ Všechny velké příběhy začínají skutečným životem. „Mezi těmi papíry bylo moje vysvědčení ze 4. B a křestní list.“
Múza milost
Všechno je rovné zde, jen na obzoru vidíš zvonici jak cibulový květ, A proti černé čáře borovic u tůňky hospůdku, tři čtyři domky, možná pět; Tam křížem dřevěným se cesta počíná, až k Bohu vede stužka její, A teskné jablůňky, vždy nevýslovně dvě a dvě, ji provázejí...
Současnost
Kdysi panovník nebo ten, kdo byl význačný, či výjimeční jedinci měli každý nějaké mínění, pro ostatní platilo jednou provždy a bezpodmínečně rozhodnutí, že mínění mít nesmí a nemohou; dnes může mít mínění kdokoli, ale lidé se musí v číselném smyslu houfovat, aby nějaké měli. Dvacet pět podpisů pod nejnejapnějším prohlášením je mínění; nejdůkladněji promyšlené mínění nejznamenitějšího ducha je paradox.
Češi 1948. Jak se KSČ chopila moci
V dětství jsem si myslela, že éru komiksů už jsem překonala a že už budu číst jen „vyšší“ literaturu. Ale několik mých přátel mě zapůjčením kvalitních komiksů přesvědčilo o tom, že komiks může být zvláštním a velice kvalitním druhem výpovědi. Komiks „Češi 1948“ bych určitě také zařadila do skupiny komiksů, které jsou v mnoha ohledech inspirativní i pro dospělé čtenáře – umožní nám se na zlomové okamžiky naší historie podívat zase z trochu jiné perspektivy.
Trestankyně – Příběh Růženy Vackové
Vzpomínám, jak jsem profesorku Vackovou, tuto starou paní , doprovázel a podpíral při pohřbu Jana Patočky v březnu 1977. STB udělala z pohřbu zastrašovací manévry... Dávala jasně najevo, že každý za tuto účast zaplatí. V jednu chvíli to bylo i na mne moc a nikdy nezapomenu na jemný stisk, kterým mi Růženka beze slova vrátila odvahu a klid. Připomenul jsem si toto gesto v životě pak mnohokrát a vždy mi pomohlo. Tomáš Halík
Starý král ve vyhnanství
Jediné místo pro společný život, který se vyplatil, byl svět, tak jak ho vnímal otec. Co nejčastěji jsme říkali věci, které potvrzovaly jeho vidění a dělaly mu radost.
O líné babičce
„Já myslím, že je povinností každého člověka plnit si své sny. Protože, když se o to ani nepokusíme, máme pak zkažený život, otravujeme okolí smutným kukučem, a kdo se na to má koukat.“, říkala babička vždycky.
Zpět
