Popoupo

Autor knihy: Zuzana Holasová
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

„Děkuji za každé zrnko písku,“ doléhalo k nim a musel to zpívat onen člověk na cestě, „děkuji za každé zrnko písku, neboť je výstrahou pro ty, kdo chtějí stát pevně.“

Kniha s poněkud krkolomným názvem Popoupo je prvotně zaměřena na dětské čtenáře, ale i dospělí v ní mohou objevit něco ze sebe i pro sebe.

Příběh čtyř dětí začíná na půdě jednoho starého domu, kde nacházejí ve staré truhličce prázdný pergamen. Pastelkami si na něj nakreslí stolní hru plnou různých překážek, do cíle se dostane jen figurka hráče, který všechny nástrahy zdolá. Neopatrným šlápnutím do mapy se všichni objeví přímo v jejich hře a musí absolvovat celou cestu až k pastýřovu pramenu po svých. Čekají na ně všechny vymyšlené překážky, a to nejen na poušti, jako třeba Tekuté písky, ale také Kritické pásmo, Dračí stezka, na níž se setkávají s drakem, Pustá pláň a Velká prázdnota.

„Velká prázdnota je nebezpečné místo a s poutníky provádí podivné věci. Stává se, že v její blízkosti zatrpknou a nedokážou myslet na nic jiného než sami na sebe… Budou jako nádoby po okraj plné těžkého jedovatého olova. A stane se smutná věc. Ztěžknou natolik, že je most neunese. Když se ho pokusí přejít, proboří se pod nimi a nešťastné poutníky pohltí Velká prázdnota… Běžte k mostu přímým směrem, nezastavujte se a neodpočívejte, střezte se pohlédnout dolů do hlubiny a cestou myslete na toho, koho máte rádi.“

Poutníci se potýkají nejen s nástrahami cesty, ale bojují také se sebou samými, s vlastními nedostatky a špatnými vlastnostmi, jako jsou závist, pýcha, sobectví, lenost, přetvářka, zbabělost apod. Sami by svou pouť nemohli zvládnout, naštěstí každý z nich má jednoho pomocníka, který jim může cestu ulehčit a pomoci ve chvílích, kdy už si nevědí rady.

„Michal, Tomáš a Alžběta upřeli zrak stejným směrem. Zpočátku neviděli nic než poušť, ale brzy se zpod obzoru daleko před nimi vynořil třpytivý obláček a zvětšoval se a zvětšoval, až se z jeho středu vyhoupl jezdec. Nádherný jezdec na bílém koni. Na jeho zbroji jiskřilo slunce, prsní pancíř na bílé tunice zářil stříbrem a za ním, v závoji zlatého písku, který zvedala kopyta cválajícího koně, vlál plášť rudý jaké plamen. ,Drakobijce,´ vydechl okouzleně Tomáš a nemohl z krásného jezdce spustit oči.“

Název knihy Popoupo je zkratkou pro podivuhodnou pouť pouští. Je určena jak malým čtenářům, tak i rodičům, kteří čtou svým dětem. Pod slupkou dobrodružného dětského příběhu se skrývají hlubší významy lidského života, duchovní i náboženské stránky člověka. Každá kapitola v sobě nese řadu podnětů, které mohou nenásilnou formou vést k přemýšlení, společnému dialogu nad mravními, náboženskými i existenčními otázkami, k nalézání skutečných hodnot a pravého smyslu života.