Povídky z verandy

Autor knihy: Phillip Gulley
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

Kromě škol mateřských, základních, středních a vysokých probíhá paralelní vyučování také ve škole života. Od lidí kolem nás se často naučíme ty nejdůležitější věci pro život. Phillip Gulley se ve své knize povídek z verandy dělí o moudrosti, které načerpal u sousedů na houpacím křesle na přední verandě, kde sedával jako desetiletý chlapec, když si přivydělával roznáškou novin.

Lidské společenství je nádherná věc, někdy vás dokonce vyléčí a učiní nás lepšími, než bychom jinak byli. Společenství lidí se netýká ani tak nějakého konkrétního místa, jako spíš stavu mysli. Zjistíte to pokaždé, když se vás lidé zeptají, jak se máte, protože je to zajímá, ne proto, že za to dostávají zaplaceno.

Recept na komunitu napsal už před dvěma tisíci lety apoštol Petr: „Mějte vytrvalou lásku jedni k druhým, vždyť láska přikryje množství hříchů.“ (1 Petrův, 4,8) To znamená, že když někoho milujete, musíte občas přimhouřit oko nad jeho nedostatky. Trochu se to podobá tomu, co mi říkal táta o vdově Stanleyové. Někdy je lepší přikyvovat a usmívat se.

Povídky z verandy jsou vlastně souborem kázání, která si mladý kvakerský kazatel připravoval pro svoje, jak si kvakeři říkají, Přátele. Při čtení těchto laskavých vyprávění o rodině, víře, smíchu a lásce, jak zní podtitul této knihy máte pocit, že přátelství je prostě láska v praxi všedního dne.

Každý večer před spaním jdu zkontrolovat své dva syny. Stojím nad nimi a dívám se na jejich drobná tělíčka, na to, jak se uvnitř nich zvedá a klesá život. Často se za ně modlím. Většinou se modlím za to, aby měli snadný život. „Ušetři je utrpení, Pane.“ Ale život je drsný, ať už si to přejeme, nebo nikoliv. Vím, že se mé děti setkají s utrpením, a moje modlitby, aby se tak nestalo, jsou naivní. Vždycky někde vane studený vítr. Takže hodlám svou modlitbu změnit. Místo toho se budu modlit, aby kořeny mých synů prorostly do hloubky, a oni tím pádem mohli čerpat sílu ze skrytých zdrojů věčného Boha. Příliš často se modlíme, abychom to v životě měli jednoduché, avšak tyto prosby bývají jen zřídkakdy vyslyšeny.

To, za co se potřebujeme modlit, jsou kořeny sahající hluboko k Bohu, aby nás to - až se spustí déšť a zafouká vítr – od něj neodtrhlo a neodneslo někam pryč.