Smrt si říká Tutter. Nacistický vrah ve službách STB

Autor knihy: Luděk Navara
Nakladatelství: Nakladatelství HOST

Na jednom z mnoha krvavých zločinů nacismu, který se odehrál na samém konci druhé světové války – vypálení osady Ploština a vraždění jejích obyvatel – se podílel Werner Tutter, který se stal po několika letech agentem Státní bezpečnosti. Člověka, který v době nacismu spáchal mnoho zločinů, dlouhou dobu systematicky kryl komunistický režim a nikdy ho nevydal k trestnímu stíhání. Situace musela být pro mnoho z těch, kteří věděli o zločinech Wernera Tuttera, zcela nepochopitelná a připadala jim jako zrada hodnot, které hájili, když bojovali proti nacismu.

Dnes už jsme si možná na podobné jevy více zvykli, to ale neznamená, že bychom se nad nimi neměli pozastavovat. K zamyšlení nad naší českou minulostí nás tedy může vést i kniha Luďka Navary Smrt si říká Tutter.

Werner Tutter byl československými soudy odsouzen k trestu odnětí svobody, rozsudek ani trest však nebyl úměrný jeho zločinům:
Předseda lidového soudu Artúr Šimko vyzval Tuttera, aby povstal:
„Menom republiky a slovenského národa!“
Bylo ticho, obžalovaný polkl.
Psal se osmadvacátý duben 1948, před třemi lety a devíti dny hořela Ploština. Jenže za okny byla poválečná Bratislava a u soudu se o Ploštině nemluvilo.
Z přelíčení se zachoval záznam, a tak si můžeme soudní jednání představit naprosto přesně.
U soudu se nemluvilo ani o Prlovu, ani o tom, že česká policie hledala Tuttera, neboť se domnívala, že by měl vypovídat v souvislosti se zadržením K. H. Franka. Policisté totiž v jednom libereckém bytě našli po válce dokumenty, které se velmi úzce Tuttera dotýkaly. O co přesně šlo, však není jasné.

Předseda Šimko si odkašlal:
„Obžalovaný Ing. Werner Tutter, narodený dňa 4. decembra 1909 v Prahe, príslušný do Liberca, posledne bytom ve Wissenstadte v Bavorsku, národnosti nemeckej, ženatý s Ilsou rodenou Lügenerovou, je vinný…“

Tutter měl být nadlouho jediným odsouzeným německým příslušníkem jednotky Josef.
„… zločinom, ktorý spáchal tak, že jako príslušník nemeckej brannej moci začiatkom septembra 1944 prišiel na Slovensko, kde sa zúčastnil formovania osobitej jednotky v rámci nemeckej brannej moci, ku ktorej boli pribratí na výcvik aj Slováci, kterí po skončení tohoto výcviku prevádzali potom záškodnické práce na Slovensku, a to jednak proti partizánom a bojovníkom Slovenského národného povstania a jednak aj proti osloboditelskej sovietskej armáde,“ přečetl z rozsudku předseda soudu.

Na první pohled to vypadalo, že 28. duben 1948 pro Tuttera nebyl šťastným dnem. Kdo znal jeho minulost, asi by názor změnil: Byl to nejšťastnější den jeho života!
Soud se totiž nezabýval jeho celým působením v jednotce Josef, a tak byl Tutter odsouzen vlastně jen za to, že poškodil vojenské úsilí SSSR a Spojenců a osvobozenecký boj slovenského národa.
Dvaadevadesát vražd, na kterých se přímo či nepřímo podílel, zůstalo nepotrestáno. Nepotrestána zůstala i Plošina, masakr v Prlově, v Šípové, Zvoleni, Zlatníkách, Nimnici...“

Jak autor v knize dokládá, zločiny Wernera Tuttera nebyly nikdy adekvátně potrestány. Tutter nakonec ve vězení strávil pouze čtyři roky. Po opuštění vězení spolupracoval s československou StB a žil v Německu, kde zemřel s pověstí spořádaného občana. V jeho případě se tedy nepodařilo naplnit dekret prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů, který začíná slovy:

„Podrobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohužel pomáhali nebo asistovali i zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří zneužili i vysokých úřadů, mandátů nebo hodností, musí dojít zaslouženého trestu bez průtahů, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene.“

Luděk Navara píše svou knihu zvláštním stylem, plným senzací, senzačních odhalení, řečnických otázek a podobně. Zvláštním způsobem také řadí informace – vypadá to, jako by vše, co se mu podařilo zjistit, „naházel na jednu hromadu“ a nijak se to nesnažil uspořádat. Přesto nevím o jiné knize, která by se zabývala osobností Wernera Tuttera. Měli bychom se k jeho příběhu vracet a na svou minulost bychom zapomínat neměli.