Nakladatelství HOST
Nakladatelství Host zaujímá v současnosti nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu, s jeho tituly se čtenáři setkávají už celých dvacet let. Host vydává tradičně především kvalitní českou prózu a poezii, literární teorii i literaturu naučnou — publikace věnované zejména historii, sociologii, filmové vědě i dalším oborům. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, ale nově zde našla přístřeší například i prestižní edice Česká knižnice s výbory z děl českých klasiků. Ze současných českých autorů mají úspěch — a to jak u čtenářů tak u kritiků — především mladé prozaičky Petra Soukupová a Kateřina Tučková, z autorů střední a starší generace jmenujme alespoň Antonína Bajaju, Jana Balabána, Pavla Brycze, Radku Denemarkovou, Otu Filipa, Jiřího Hájíčka či J. H. Krchovského. Nakladatelství Host se svými zavedenými a respektovanými edičními řadami, autory, jejichž jména patří v české literatuře k těm nejprestižnějším, a se stejnojmenným časopisem, který se pravidelně věnuje reflexi a kultivaci české literární scény, představuje svým způsobem výjimečnou literární velmoc.Internetové stránky: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/
1945: léto běsů
Miloš Doležal se v šesti dokumentárních povídkách vrací ke skutečným událostem roku 1945 bezprostředně po osvobození. Čtenář pak vidí, že konec války nebyl jen radostnou událostí, ale i výbuchem zla, křivd, bezpráví a špatných vlastností mnoha lidí, k čemuž mnozí další jen přihlíželi.
Liliputin. Povídky z války
Jan Němec se vůbec nezabývá politikou, vojáky ani válečnými operacemi. Nelíčí bojová střetnutí a počty mrtvých. Spíš se dívá na životy takzvaných „obyčejných lidí“, do kterých najednou, někdy jako „blesk z čistého nebe“ zasáhla válka. Jak válka na Ukrajině ovlivnila bohatý německý pár, který se těšil na miminko odnošené náhradní matkou? Jak partu dětí bez domova, které se skrývají ve sklepě a nesledují zprávy? Jak dospívajícího chlapce, který v Mariupolu rozváží lavaš a tak dlouho váhá, jestli z města utéct, až už je pozdě? Jak ruskou akademičku, která se rozhodne proti válce protestovat?
Holka se sílícím hlasem
Náčelník chodí do kostela. Je členem skupiny Slušní muži. Jak může někdo chodit tak dlouho do kostela, tolik let, a nenajít Boha?“ Velká paní se na to zeptá, jako by byla ztracená a zmatená. „Protože Bůh není kostel,“ řeknu potichu, s bradou dolů. Chci jí říct, že Bůh není betonová budova z kamenů a písku. Že Boha si nemůžeš zavřít do domu a zamknout ho tam na zámek. Chci jí říct, že jedinej způsob, jak se dá zjistit, jestli člověk najdul Boha a schoval si ho do srdce, je podle toho, jak se chová k ostatním lidem, jestli se k nim chová tak, jak říkal Ježíš – s hodně lásky, trpělivosti, slušnosti a odpuštění ...
Smrt si říká Tutter. Nacistický vrah ve službách STB
Dnes už jsme si možná na podobné jevy více zvykli, to ale neznamená, že bychom se nad nimi neměli pozastavovat. K zamyšlení nad naší českou minulostí nás tedy může vést i kniha Luďka Navary Smrt si říká Tutter.
Republika
Momenty, na kterých nezáleží. Dokud jim nezvratnost nedá význam.“, který ji dokonale vystihuje. Kniha obsahuje 73 takových momentů z dějin Československa v letech 1918–1990. Každý z nich se vztahuje k jednomu roku a skládá se z „minipovídky“, která se vejde na jednu stranu knihy, fotografie a krátkého faktografického komentáře.
Selský baroko
„Danielo, existuje ještě jiná spravedlnost, než je tady ta. A tý neunikli, to se neboj.“
Starý kraj
Velkým tématem knihy je spojení lidí s místem, kde žijí. Lidé utvářejí „Starý kraj“, ale „Starý kraj“ také utváří je. To, kde a jak lidé žijí, vypovídá mnoho o nich i o jejich životě.
Hodiny z olova
Ve svém rozsáhlém románu Hodiny z olova nám Radka Denemarková předkládá osudy několika rodin odlišných generací i z různých sociálních vrstev. Je tu mnoho příběhů a mnoho postav, ale nejde jen o postavy a jejich příběhy, autorka za nimi hledá „smysl toho, co se děje“.
Zeptej se táty
Potřebovali bychom opadat jako stromy, potřebovali bychom ten vegetační klid, kdy život v našich kmenech by byl jen tušit. Němě se kývat ve větru několik měsíců a nevědět o tom. Ale tyhle krátké zimy, tyhle zkrácené termíny, kdy člověk neprožije a nezahloubí ani smrt blízkého člověka?
Zpět
