1945: léto běsů
Autor knihy:
Miloš Doležal Nakladatelství: Nakladatelství HOST Autor monumentální monografie o mučedníku komunistického režimu P. Josefu Toufarovi (Jako bychom dnes zemřít měli), který se zasloužil i o objevení jeho ostatků v hromadném hrobě a jejich důstojný pohřeb, se v šesti dokumentárních povídkách vrací ke skutečným událostem roku 1945 bezprostředně po osvobození.
V prvním vyprávění zachycuje příběh želivského lékaře a bývalého donského kozáka doktora Kelina, jemuž se na rozdíl od mnoha dalších jen taktak podařilo vyklouznout z pařátů sovětské organizace Směrš (smrt špionům), která po osvobození Československa pátrala a unášela bývalé občany Ruska do gulagů.
V druhém příběhu zaznamenává neuvěřitelný příběh rodiny Šámalových se šťastným koncem. Syn bývalého kancléře T. G. Masaryka Přemysla Šámala byl za války stejně jako jeho otec zastřelen za protiněmecký odboj, manželka Milena prošla koncentračními tábory Osvětim a Ravensbrück a děti odvlečeny neznámo kam na převýchovu. Paní Milena věznění přežila a díky poctivosti a slušnosti rakouské rodiny, do které se děti dostaly, se
s nimi po dlouhém a složitém pátrání nakonec setkala, a děti se vrátily domů. Nalezená dcera pak dochovala ve stáří nejen svou vlastní matku, ale i tu rakouskou.
Ve třetím příběhu autor rekonstruuje poslední dny života dvou broumovských benediktinů německé národnosti Albanuse Prause a Ansgara Schmitta zavražděných bezdůvodně známými a nikdy nepotrestanými vrahy s páskami Rudých gard na rukávech.
V dalším pak vypráví o smrti pátera Coelestina Baiera a jeho farníků neprávem popravených ve Zdoňově a v následujícím o nepodařeném odhalování pamětní desky partyzánů, kdy přítomní ozbrojenci při čestné salvě přestřelili vedení vysokého napětí a spadlé dráty pak zabily a těžce zranily řadu přítomných. Mezi přihlížejícími byl i již zmiňovaný páter Toufar, kterému se tehdy nic nestalo.
A poslední příběh vypráví úsměvnou a trochu i známou událost, kdy se na Havlíčkobrodsku na konci války objevil bezprizorní velbloud, kterého skauti odvedli až do pražské ZOO.
Všechna vyprávění jsou doprovázena bohatou přílohou dobových fotografií, autor strávil spoustu času pátráním v archivech i sbíráním vypovědí dosud žijících pamětníků.
Čtenář pak vidí, že konec války nebyl jen radostnou událostí, ale i výbuchem zla, křivd, bezpráví a špatných vlastností mnoha lidí, k čemuž mnozí další jen přihlíželi. Je až k nepochopení, že po člověku, který pak na tyto zločiny vyhlásil amnestii, máme i dnes pojmenované ulice a náměstí.