Zpověď farářky

Autor knihy: Martina Viktorie Kopecká
Nakladatelství: Nakladatelství Mladá fronta

Pro mnohé nejspíš kontroverzní farářka evangelické husitské církve, zvláště poté, co se otevřeně přihlásila k LGBTQ+ komunitě. A přesto krásné čtení a svědectví o živém člověku a uvědomění si, že Kristus přišel ne pro ty dokonalé, ale pro ty hledající a chybující.

Při čtení rozhovoru si musí každý chtě nechtě položit otázku, zda je pro nás víra a příslušnost k Církvi dobrodružstvím a nadějí na cestě k Bohu, nebo spíš plněním příkazů, ochranným štítem a jistotou, že my máme Pravdu a že budeme za to určitě odměněni.


Souběh tří hodnot – víry, naděje a lásky – je něčím nesmírně cenným. Nic nestojí, nedají se koupit, a přesto jsou snad tím nejcennějším, co můžeme v životě mít. K čemu jsou nám hmotné statky, pokud neuvidíme smysl života, pokud nebudeme v něco věřit a nebudeme pečovat o to, co nám bylo dáno, aby to bylo k užitku nejenom nám samým, ale i lidem okolo?

Naděje je v mých očích nepolapitelný motýl, za kterým utíkám. Náš život běží moc rychle, nechci toho motýla ztratit z dohledu. Někdy vylétne příliš vysoko a zdá se být nedostižný. Ale naděje třepotá křídly i v nás samých, tohle zašimrání vede k tomu, abychom se aspoň na chvíli zastavili a žasli nad životem. V tu chvíli jsme jako květ, na který se ten motýl posadil.

Všechno živé a oživující je myslím v pohybu. Stejně tak se víra děje v pohybu, v setkávání. Láska se také proměňuje, hýbe. Nejde dát nějakou květinku do miniaturního skleníku, jako když Malý princ umístil poklop na růži. Ona chřadla. To, co jednou chrání, jindy brání životu. Ten pohyb, vítr ve vlasech, to je něco, co mi naději připomíná. Víru, naději ani lásku nejde připnout na řetízek, musíme se smířit s tím, že jim nikdy nebudeme vládnout, nebudeme ji vlastnit, nemůžeme je spoutat a vystavit v chrámu.

Toužíme po pevné půdě pod nohama, po jistotě, ale to všechno pocítíme snad jen tehdy, když přijmeme fakt, že život sám je chvějící se změna.