Indiánský Mesiáš

Autor knihy: Steven Charleston
Nakladatelství: nakladatelství Cesta

… „avšak to tušení, že ve v tom mystériu žijeme, pohybujeme se a jsme a že to ono cosi je láska… Jak se modlit na této Zemi?“ (Z předmluvy Marka Váchy)

Steven Charleston je rodilý severoamerický indián a zároveň kněz a biskup episkopální církve. Jde to vůbec dohromady? V mysli, a hlavně v srdci máme uloženy příběhy Old Shatterhada, ušlechtilého bílého muže a jeho rudého bratra Vinnetou, ideál společného přátelství a jejich nasazení pro smíření obou národů. Ale jak to bylo ve skutečnosti?

Ve své knize Indiánský Mesiáš se Steven Charleston sdílí se svým osobním příběhem a svojí zásadní otázkou, jak žít autentické křesťanství a zároveň neopustit duchovní tradice svého národa, a to na pozadí často tragické historie severoamerických indiánů. Často je nabízeno srovnání s historií a duchovními tradicemi židovského národa. Důležitým tématem je hledání vlastní osobní vize, a to vždycky proto, aby to nakonec sloužilo celé komunitě. Kniha je výborná pro ty, kteří ještě neztratili touhu hledat, poctivě věci promýšlet a jsou ochotni měnit svůj navyklý pohled na skutečnosti a principy víry a života.

Účelem hledání vize v domorodé tradici je odhalit, jak má člověk duchovně žít, aby pomohl svému lidu. Hledání nám může ukázat, co je naším posvátným úkolem, jaké dary máme sdílet s ostatními. Možností je mnoho. Nikdy však nedostaneme vizi, která by nám ukazovala způsob, jak se povyšovat nad ostatní.

V životě máme mnoho rolí, které je potřeba plnit, můžeme mít různé vize a sdílet je s ostatními, a někdo možná obdrží i velmi mocnou vizi. V konečném důsledku jsme ale všichni pouze Božími služebníky.

Domněnka, že stvoření můžeme využít pro své vlastní účely a pro zisk, je urážkou Boha, Nejsme Pány všeho, co vidíme. Nemůžeme spolknout vesmír do žaludku vlastní chamtivosti. Nepotřebujeme stále víc a víc.

Vize nebe ukazuje Ježíšovi základní hodnotu domorodého života, totiž že je třeba žít v duchu pečujícího správcovství. Lidem bylo svěřeno do péče vše, co vidí. Má to v nich vzbuzovat úžas. Mají se z toho radovat.

Chamtivost se vždy objevuje jako možnost. V libovolném okamžiku se může stát, že nás naše „já“ bude nabádat k žárlivosti, závisti, k žádosti získat víc. Součástí lidské přirozenosti je, že i ten nejduchovnější správce může žárlit na pravého majitele. Nedomnívejte se, že se můžete postavit na roveň Boha a nárokovat si vlastnictví stvoření. Takovýto nárok je urážkou samotné podstaty stvoření.