S hořícím srdcem

Autor knihy: Henri J. M. Nouwen
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

Rozjímání o eucharistickém životě

Kardinál Nouwen je výraznou osobností katolické církve 20. Století. Kniha S hořícím srdcem nám pomůže objevit hodnotu eucharistie pro náš život, pro každý den kdy slavíme mši svatou. V doprovodu učedníků jdoucích do Emauz spolu s Nouwenem půjdeme cestou od ztráty k přítomnosti, k přijímání, společenství a poslání. Nouwen předkládá myšlenky, který nás přivedou k novému pohledu na toto stěžejní tajemství naší víry. Knížka je útlá, hutná, psaná prostým jazykem, a dotýká se něčeho hluboko v srdci člověka. Může nám mnoho pomoci, abychom lépe chápali eucharistii a prožívali ji jako skutečný střed života a setkání s živým Bohem.

Když učedníci vyšli z Jeruzaléma na cestu do Emauz, byli plni zklamání, prožívali ztrátu Ježíše a také ztrátu toho, čemu věřili, co měli rádi, ztrátu společenství s ostatními, ztrátu směru a smyslu svého života.

Cizinec z Nazareta dal všemu novost. Učinil z nich lidi, pro které už svět nebyl břemenem, ale výzvou. … Změnil jejich život na jediný tanec! Teď je mrtvý. …Všechno skončilo v nicotě. Ztratili Ho. Nejen jeho, ale s ním ztratili i sebe.

Naše bolesti se dají vyjádřit slovem ztráta. Tolik jsme ztratili. Už od narození je náš život plný ztrát. Co se dá s našimi ztrátami dělat? Zamaskujeme je? Udržíme v tajnosti? Budeme někomu dávat vinu? Je tu ještě jiná možnost – oplakat je. To znamená připustit bolestnou pravdu naší zlomenosti.

K eucharistii přicházíme se srdcem zlomeným mnoha ztrátami. … Otázka je, jestli naše kroky vedou k zášti, nebo k vděčnosti. Čím jsme starší, tím víc jsme v pokušení říct: „Život mne podvedl. Už nemám budoucnost, nemám v co doufat. Jediné, co mi zbývá, je uhájit to, co mi ještě zbylo, abych nepřišel o všechno.

A přece eucharistie představuje jinou volbu. …Žít eucharisticky znamená prožívat život jako dar, za který jsme vděčni. … Každá eucharistie je pláčem pro Boží smilování.

Učedníci, jdoucí do Emauz, vypravují podivnému cizinci, který se k nim připojil, příběh své ztráty, a přidávají také neuvěřitelné zprávy od žen, které byly zrána u hrobu. A takto my přistupujeme k eucharistii – se směsí naděje i zoufalství. Pak začíná mluvit onen cizinec a mluví o dávných Božích skutcích, o Mojžíšovi a prorocích. Postavil jejich osobní příběh do souvislostí mnohem většího příběhu dějin spásy celého lidstva. Jak jste nechápaví a těžkopádní uvěřit…tato slova míří přímo do srdce.

Život je krátký. Jsme příliš krátkozrací a příliš nedoslýchaví. Někdo nám musí otevřít oči a uši a musí nám pomoci objevit to, co je za naší vlastní schopností vnímání. Někdo nám musí zapálit srdce! Až bylo po všem, řekli si učedníci: „Což nám nehořelo srdce, když k nám po cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?

Ať již čteme knihu Exodus, žalmy, proroky nebo evangelia, všechny tu jsou proto, aby nám zapálily srdce.

Cizinec jim zapálil srdce a cesta domů se učedníkům teď zdála dobrým nápadem. Domov je místo, kde máme stůl, u kterého můžeme jíst a pít s přáteli. A ten cizinec? Cožpak se nestal přítelem? Domov je správným místem pro příchod Ježíše. A tak řeknou: zůstaň s námi.

Eucharistie je pozváním Ježíše do našeho domova. Ježíš chce být pozván. Bez pozvání bude pokračovat dál. Ježíš se nám nikdy nevnucuje.

Když Ježíš vchází do domova svých učedníků, jejich domov se stává jeho domovem. Host se stává hostitelem: „Vezměte a jezte…“

Společenství s Ježíšem znamená sdílet jeho osud. Jsme s ním přibiti na kříž, jsme položeni do hrobu, s ním jsme vzkříšení, abychom doprovázeli pocestné na jejich cestách. Přijímání, společenství nás uvádí do Království. Přijímání vždy vede k poslání.