S písní kolem světa

Autor knihy: Maria Augusta von Trapp
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

Boží vůle nezná žádné proč. A život podle Boží vůle v sobě může obsahovat pořádnou dávku dobrodružství. Může to znamenat, že se stanete z novicky baronkou, matkou početné rodiny, manažerkou rodinného hudebního tělesa, vedoucí letních hudebních táborů a organizátorkou poválečné humanitární pomoci. Na jeden lidský život je toho až až. Ale s Božím požehnáním se můžeme odvážit pustit do velkých projektů.

Píše se rok 1926, ve starobylém rakouském opatství se novicka Marie chystá na vstup do kláštera. Nečekaně si ji zavolá matka představená. Že by to bylo kvůli skákání přes tři schody nebo hvízdání posvátných melodií?
„Drahá Marie? Jak se Ti daří, má milá?“ Ach ten laskavý hlas…(Ctihodná matka není taková, aby dělala rámus kvůli hvízdání.)
„Pověz mi Marie, které nejdůležitější věci ses naučila v našem klášteře v Nonbergu?“ (Teď má na mysli, že opustím svět a vzdám se všeho…)
„Jedinou důležitou věcí na světě je zjistit, co je vůle Boží, a pak se jí řídit.“
„Tak to je v pořádku, Marie, zdá se, že si nyní Bůh přeje, abys nás opustila – jen na nějakou dobu,“ dodala chvatně, když viděla mou hrůzu. Lékař doporučuje, abychom Tě pro upevnění zdraví poslali na rok někam na venkov. Telefonoval jistý baron von Trapp. Že potřebuje učitelku pro svoji dcerku. Půjdeš k němu ještě dnes odpoledne.… Jdi a udělej to celým srdcem.“


Novicka Marie přišla do rodiny bývalého námořního kapitána, vdovce s šesti dětmi opravdu se srdcem otevřeným a hledajícím Boží vůli. Do rodiny poznamenané ztrátou matky Marie přinesla smích, radost, společné hry, upřímnou lásku, naději a živou víru. A přinesla tam také svoji kytaru a s ní písničky. Společné zpívání se stalo velkým rodinným koníčkem.

Marie se do kláštera už nevrátila, se svolením představených vyhověla přání celé rodiny a provdala se za barona George von Trapp. Pokojný život rodiny byl přerván nástupem Hitlera k moci. Rodina se rozhodla dát přednost svobodě za oceánem před životem ve stínu hákového kříže. Fingovaný výlet do Italského letoviska byl počátkem jejich cesty přes oceán a hledání nového domova. Početnou rodinu bylo nutné nějak živit a tak se rodinný koníček stal zaměstnáním. Rodina cestovala s hudbou po celých Spojených Státech jako Trapp Family Singers.

Autorka s jemným humorem líčí strasti emigrantů, obtíže s cizím jazykem i naprosto odlišnou kulturou i poznávání nových přátel. I ve chvílích těžkostí a v beznadějných situacích je v jejím vyprávění cítit odevzdanost do Boží vůle.

Byl to jeden z těch teplých nádherných dnů s neuvěřitelně modrým nebem. Na zpáteční cestě požádal Georg řidiče, aby zastavil. Ukázal na slunný svah a nadšeně zvolal: „Na takovém místě bych mohl být šťasten.“ A za pět dní nato nám tento svah patřil i s velkou farmou. Nazítří ráno zaklepal na dveře nějaký muž. „Slyšel jsem, že chcete koupit farmu. Chtěl bych tu svoji prodat. Pojďte se tam podívat.“ Už jsme tuto kapitolu uzavřeli, ale podívání nám nemohlo uškodit. Když jsme vystoupili z auta, věděli jsme, že tohle je vytoužené místo. Ten rozhled! Před námi se rozkládala tři údolí a za nimi bylo devět pohoří. Projeli jsme celé Státy, ale dosud jsme nenarazili na něco podobného. Chvíli jsme stáli v tichém obdivu, když mne Georg zatahal za rukáv: „Podívej se na ta stavení.“ Byla zralá k opravě. Objala jsem jej: „Ach Georgu, můžeme si vystavět nový dům a stodoly, ale nikdy si nemůžeme vystavět takový pohled!“ Ale chápala jsem, jak vážný krok podnikáme. To místo se mělo stát naším domovem. Mohli jsme se pouze modlit, jen tak jsme mohli zvědět Boží vůli. Z prázdného pokoje jsme udělali kapli. Každý člen rodiny se tam mnoho hodin modlil. Pak jsme měli ještě jednu poradu. Řekli jsme si všichni totéž: že jsme si toto místo nenašli, ono si našlo nás. Ruppert a Werner postavili velký kříž. Nesli jsme jej na vrchol hory. Člověk musí ztratit domov, aby pochopil, co znamenají slova „domov, sladký domov.“


Postupně si Trappovi v obtížných válečných letech vybudovali ve Státech nový domov, založili letní hudební tábory v opuštěném vojenském výcvikovém středisku a nakonec začali organizovat pomoc pro válkou zasažené země v Evropě.

Kniha je napsána podle skutečných životních osudů rodiny Trappovy. Ve zdánlivě pohodovém příběhu se skrývá i prosté vyprávění o těžkostech, které musela rodina prožívat. Kniha je také svědectvím pevné víry a odevzdanosti, která jim dávala sílu a naději ve všem, co jim život přinesl.