Starý král ve vyhnanství

Autor knihy: Arno Geiger
Nakladatelství: Nakladatelství Mladá fronta

Každodenní soužití s ním se teď stále častěji podobalo životu v zajetí fikce. Zabydleli jsme se ve všech mezerách vzpomínek, v bludných představách a podpůrných konstrukcích, jimiž se jeho rozum obrňoval proti nepochopitelným věcem a halucinacím.
Jediné místo pro společný život, který se vyplatil, byl svět, tak jak ho vnímal otec. Co nejčastěji jsme říkali věci, které potvrzovaly jeho vidění a dělaly mu radost. Naučili jsme se, že pokrytectví pravdy je někdy úplně nejhorší. Věci nepomáhalo a všem škodilo. Dát člověku nemocnému demencí věcně správnou odpověď podle obvyklých pravidel bez ohledu na to, kde se nachází, znamená pokoušet se vnutit mu svět, který není jeho.

Tak jsme se vydali na cestu, jež vedla pryč od střízlivé skutečnosti a oklikami se zase ke skutečnosti vracela. Když chtěl otec domů, řekl jsem, uvidíme, co pro tebe můžu udělat, ale myslím, že ti můžu pomoci. A když se vyptával na svou matku, dělal jsem, jako bych také věřil, že ještě žije a ubezpečil ho, že o všem ví a dává na něho pozor. To ho potěšilo. Zářil a přikyvoval. Přikyvování a radost znamenaly návrat ke skutečnosti.

… Stáří jako poslední etapa života je kulturní forma, která se neustále proměňuje, takže je nutné učit se ji znovu a znovu. A pokud je to tak, že otec nemůže své děti naučit nic jiného, pak alespoň to, co obnáší být nemocný. I to, za jistých předpokladů, může znamenat být otcem a být dítětem. Neboť oplácet smrti můžeme jedině za života.

Nádherná kniha rakouského spisovatele o vlastním otci stiženém Alzheimerovou nemocí. Jako syn je denně konfrontován s vynechávající pamětí, představami, strachem i fyzickými problémy spojenými s pokračující nemocí. Opět se učí vztahu k svému otci, poznává jeho odlišný svět a vrací se do jeho i vlastního mládí.

Vyprávění plné nevyslovené, ale žité lásky a úcty k životu, který stojí za to žít až do poslední chvíle. A čtenáře nemůže nenapadnout, že na místě jedné z osob se velmi snadno může ocitnout sám. A potom přijde otázka: „Jak bych obstál já?“