Adorace a útěcha - prosté modlitby

Autor knihy: Philippe Madre
Nakladatelství: Nakladatelství Paulinky

V roce eucharistie vyzýval papež Jan Pavel II k adoraci eucharistie. Francouzský kněz Philippe Madre k této příležitosti sepsal několik dobrých rad pro ty, kteří to se vztahem k živému Bohu myslí vážně. Věci duchovní jsou ve skutečnosti nesmírně prosté.

Adorace je především pozvání k živému vztahu a setkání s Kristem, není to žádná povinnost nebo příkaz. Adorace znamená setkat se s Kristem nejen v jeho lidství, ale také v jeho božství.

Proč mnoho lidí takové setkání nepozná? Není to tím, že by Bůh byl nedostižný, nebo snad my jsme příliš nedokonalí a slabí. Důvodem může být, že jsme se stali lhostejnými. Pokud se podíváme pozorně do svého nitra, můžeme za vší lhostejností objevit velký nepořádek a prázdnotu.

Některé moderní spirituality, např. hnutí New Age, spojují návrat k duchovnu s individualistickou koncepcí víry. Pod jejich vlivem si člověk utváří obraz Boha a Krista podle vlastních představ, svých osobních iluzí. Člověk si tu zjevuje svého (falešného) Boha sám, podle svých osobních tužeb. S takovým postojem by snaha o skutečné setkání s Ježíšem vedla nutně ke krachu.

A přesto: Bůh se chce zjevit, hledá ctitele, kterým by nabídl skutečné setkání, které jimi hne a promění jeho láskou ty, kteří na toto pozvání odpoví.

Skutečným smyslem adorace je to, že Ježíš nás zve k mnohem hlubšímu poznání Boha. Je to zkušenost, která nás otevírá opravdovému vztahu s Pánem života.

Toto je základní význam eucharistické adorace: Být a zůstávat v přítomnosti živého Boha, zkrátka mu otevřít svou duši, dát se k dispozici jeho milosti a naučit se přijímat jako dítě. Vždyť právě láska se pozná podle toho, že člověk dává i přijímá zároveň.

Kněz Adam Rucki říká, že adorace je jako snoubenectví, a přijímání eucharistie je jako manželství. Aby manželství mohlo být dobré, potřebuje přípravu ve snoubenectví, rozvíjení vztahu, poznávání. Plody dobré adorace se jistě ukážou v hlubším užitku z přijímání eucharistie.

Bůh je nám nekonečně blízko, ale naše duše není vždycky naladěna na Boha. Potřebujeme se na setkání s ním připravit, zklidnit myšlenky, soustředit se. Adorace a technika se příliš dobře nesnášejí, přesto nám Phillipe Madre doporučuje některé postupy, které nám pomohou, abychom měli lepší užitek z adorace. Je dobré vnímat konkrétní Boži vlastnost podle toho, jakou mám momentálně duchovní potřebu. Můžeme se setkat s Bohem, laskavým, věrným, milosrdným, vznešeným, …

Při adoraci můžeme meditovat nějaký konkrétní úryvek z Písma před Boží tváří. Sami sebe můžeme vidět v daném úryvku jaké přímé účastníky setkání s Kristem. Např. setkání s malomocnými, uzdravení slepého apod. se může stát výchozím bodem pro rozjímání o „slepotě“ nebo „malomocenství“ v mém vlastním životě. To může být cestou vnitřního uzdravení.

Také v období vnitřní temnoty je adorace zvlášť vhodným způsobem modlitby. Člověk může setrvat před Ním, modlit se tiše žalmy a skutečně přebývat s Bohem a beze strachu mu říct i zarmucující věci. I takto může vypadat adorace – postěžovat si Bohu, že právě On nám schází.

Adorace pro život je vhodná pro adoraci ve společenství. Šíří evangelium milosrdenství, otevírá člověka konkrétnímu navštívení Boží něhy. Člověk, který ji prožívá, potřebuje jediný vnitřní postoj: otevřít se v modlitbě Božímu dotyku a přetváření, dokonce i v případě, a tehdy obzvláště, když si s modlitbou neví rady. Nejedná se o zásluhy, vzepjetí víry, duchovní způsobilost nebo osobní ctnosti. Všechno se odvíjí od Boha.

Na celostátním setkání mládeže 2012 ve Žďáru nad Sázavou se mladí lidé ptali Marka Orko Váchy, proč se mají modlit, když při tom nic necítí a když to stejně nikdo nedodržuje . On jim ve své odpovědi, v přednášce nazvané Zvláštní znamení touha, dává inspiraci k tomu, aby se pokusili nalézt svou vlastní cestu a způsob modlitby, aby se nebáli zkoušet a experimentovat, hledat který způsob modlitby otevírá jejich srdce k Bohu. Ambicí modlitby není to, že o něco prosíme a tak se to potom stane. Ambicí modlitby je sjednotit mne s Bohem. V tomto smyslu modlitba je umění a umění jest třeba se učit. Je potřeba otevřít dveře dokořán a držet je otevřené, aby jimi mohl Bůh vstoupit do prostoru a času. Vytrvalou modlitbou umožníme, aby se děly veliké věci.