Dříve než se začtete to tohoto povídání, rád bych předeslal pár slov. P. Ladislav Simajchl byl přednášejícím na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, farářem na mnoha místech a dlouhá léta děkanem Žďárského děkanátu. Později mne vyučoval v rámci katechetiského kursu duchovnímu životu a liturgice.

      Jak sám v předmluvě píše, je starým a zkušeným knězem a duchovním vůdcem. Tato práce není ani tak výsledkem úmorného studia, jako spíš praktického vedení duší, dlouholetého setkávání se s lidskými životy a těžkostmi. (Původně se jednalo o cyklus kázání.) Přesto ale otec Simajchl čerpal také z tehdy sice těžko, přesto však jediné dostupné literatury, která k nám tajně přicházela z Německa a Rakouzska. To se projevuje například ve větším promísení šestého přikázání s devátým. (Německý překlad totiž šesté přikázání uvádí: Du sollst nicht die Ehe brechen - nebudeš rozbíjet manželství).

      Proto je důležité číst text celý a nevystřihovat si jen určité odstavce, protože k určitým tématům se autor vyjadřuje na jiném místě, než by český čtenář čekal. Některá přikázání jsou také rozdělena do dvou kapitol, ve kterých jsou - pro lepší pochopení - představena ze dvou různých pohledů. Otec Simajchl zde desatero představuje jako ucelený kruh, nejde o jednotlivé nesouvisející příkazy, ale tvoří dohromady jeden celek, který nám ukazuje směr. Celý cyklus je na závěr doplněn kapitolkou Desatero a Ježíš, kde je řeč o horském kázání a blahoslavenství.

      Kéž také tato práce přispěje k lepšímu chápání desatera - těchto deseti velkých práv a svobod člověka - a také k jeho přijetí do osobního života každého z nás.

Miloslav Chrást