Člověk nemusí věřit v Boha, aby druhého miloval a mohl vstoupit do manželství Láska, pohlavnost, manželský svazek, narození dětí - to vše patří k normálnímu lidskému životu. Z pohledu víry je manželství přece jen víc než jen "něco zcela přirozeného". Podle učení katolické církve je manželství svátostí, to znamená tajemné, účinné znamení pro Boží lásku k nám lidem.

Jako se totiž v manželství nerozlučně spojují žena a muž, tak se i Ježíš Kristus nerozlučně spojil s církví, to znamená s lidmi. Chce-li tedy někdo výstižně hovořit o lásce neviditelného Boha - tak aby jeho řeč tuto skutečnost opravdu "vystihla", udělá nejlépe, když si najde nějaký šťastný manželský pár s dětmi a řekne: lásku Ježíše Krista k nám lidem si musíte představit podobně jako lásku těchto dvou. Neboť jako v manželství tak i ve vztahu Ježíše Krista k lidem jde o lásku, o rozhodnutí pro druhého, o věrnost a odda n ost - o nový život. Rodičům se rodí děti a Církev je dále štěpována v lidech, kteří uvěří a křtem jsou do ní přijímáni.
    Církev jde o krok dále: Bůh stvořil manželství, abychom si mohli lépe představit tajemství vztahu mezi Kristem a církví. Manželství tedy nevlastní tento dobrý názorný materiál náhodou. Za tím stojí vědomý Boží úmysl!
    Víme, že Terezie z Lisieux konala toto rozjímání tak jak je zde popsáno při příležitosti návštěvy příbuzných krátce po sňatku, aby se naučila lépe chápat svůj řeholní život. Z něžného vztahu těchto dvou lidí vytušila, jak ona musí milovat svého ženicha - Krista.
    Vždyť i Církví chválený celibát může být správně chápán a prožíván jen jako forma lásky. Jakýkoliv jiný přístup k němu by bylo jen ochuzením lidského života a zakrněním osoby, která by ani v nejmenším neměla co dočinění s "obětí Bohu příjemnou"!

"Znamení manželství" není však prázdné znamení. Naopak - přináší člověku to, co představuje: lásku Boží. Vývěsní štít, který označuje pekařství není k jídlu, ale ukazuje jen na místo, kde je možné chléb koupit. Naproti tomu balíček s potravinami, který dáme hladovějícímu, není oznámením pomoci, ale je to skutečná pomoc. Tak je to také s manželstvím. Neříká jen něco o lásce Boží k nám l i dem, ale je její částí, darem Boha pro nás. Tomáš Akvinský říká: Svátost manželství zprostředkovává manželům něco z té lásky, kterou Kristus trpěl za svou Církev.
    Ovšem tato pomoc nepůsobí magicky, ale je vždy pomocí k sebepomoci, to znamená, že musíme nasadit také naše vlastní síly, naši moudrost, citlivost, i naši lásku, a On nám pak svým tajemným způsobem pomůže, abychom neztroskotali. Bůh nezbavuje člověka svéprávnosti nikdy - ani ve zlém ani v dobrém! Ale svátost manželství, správ n ě žitá, má tak jako všechny ostatní svátosti také uzdravující sílu vůči ranám, které člověk utrpěl, nebo si sám způsobil. Milost působí, že to lidské, které nalezne, se stane ještě krásnějším a pozvedá jej nad věci přirozeně možné.