Špatné nejsou, ale mohou se špatně užívat a špatně nám z toho může být. Všechno vlastně spočívá v tom, naučit se věcí užívat a nabízené možnosti rozeznávat a třídit. 

Myslím, že každý člověk po prvním kontaktu s novou televizí nebo mobilem, kdy se těší z dokonalých tvarů, barvy, šáhne po malé brožurce s názvem Návod k použití. V něm nám výrobce nabídne dokonalé seznámení s přístrojem – s jeho tlačítky, ale také s tím co jednotlivá tlačítka způsobí – tedy s funkcemi. Když si vše pečlivě přečteme a prohlásíme: „Umím s tím zacházet,“ pak máme pravdu jen částečně. Máme se totiž naučit „technický zázrak“ ovládat natolik, aby on neovládal nás, ale aby nám sloužil. Chtěl bych asi nemožné, kdybych žádal, aby do krabice s výrobkem byl vkládán návod na používání – na co bychom měli myslet – aby mě výrobek přiblížil k tomu, „být více člověkem.“ Škoda, že výrobci leží na srdci spíše to, aby se přístroj neporouchal a člověk mohl využít všech možností, než to, aby se užíváním neporouchal člověk.  Když se této skutečnosti od výrobců nedočkáme, měli bychom si vytvořit pravidla, návod sami. 

Cedulky s přeškrtnutým mobilem 
se objevují stále více. Říkají: Buď ohleduplný, neruš se svým technickým zázrakem druhé.
Bylo to po Vánocích kdy jedna studentka řekla: z naší třídy nemají mobil již jen tři. Nevím, zda toto konstatování je upozorněním na technicky vyspělou mládež a mám se z toho radovat, nebo to je prostá radost z dárků. Faktem je toto: 
Mladí lidé z nabídky mobilních telefonů nejvíce užívají SMS. Jsou kratší, ale hlavně stojí méně než obyčejný hovor. Není ovšem zpráva jako zpráva. SMS především nenahradí osobní lidský kontakt a vztah. Někdy se může stát až neosobním, vezměme si například Vánoce, Velikonoce nebo podobný významný svátek. Kolik lidí píše přání konkrétně tomu člověku, prostě šité na míru, a kolik napíše jeden text plný vznešenosti a třeba i jedním příkazem toto přání odešle na všechna čísla v seznamu. Vždyť tato přání by nás měla vést k tomu, abychom se více zamysleli nad životem druhého člověka. 
SMS–kou se může také existující vztah oživit, připomenout. Můžeme, díky zprávě, člověka povzbudit a ujistit o své účasti, jestliže jsme daleko a ten druhý prožívá něco těžkého. 
Odborníci tvrdí (podle LN), že se SMS zprávami snižuje kvalita slovní zásoby, neboť na jedno odeslání je možné použít jen 160 znaků. 

Při jednom opakování ve škole jedna ze studentek zvedne ruku a hlásí se. Říkal jsem si, že by byla taková aktivní? Když jsem jí
dal prostor zeptala se mě: „Vy nemáte u sebe mobil?“ Odpověděl jsem jí, že do hodin, až na výjimky, toto zařízení nenosím. O přestávce jsem spěchal k mobilu a tam byl krátký dotaz: Ještě vás to baví? Neprozrazuji tajemství, když řeknu, že toto děvče nikdy velkými znalostmi nevynikalo. Možná i proto, že čas určený ke studiu a poznávání prostě naplnilo myšlenkami, které pak rozesílalo prostřednictvím mobilu po celém světě. Dvě věci najednou nelze dělat! 

Televize a internet
je obrovská technická vymoženost. Během chvíle můžeme sledovat události na druhé straně polokoule, můžeme kliknout na to, co nás zajímá i nezajímá. Myslím, že televize a internet mají něco společného. Oboje působí jako magnet – přitahuje nás akaždý ví, kolikrát zaznívají smlouvavá slova: ještě chvilku. A pak zde působí zvědavost, která se nám snaží říct: Když přepneš na ten kanál, když klikneš na tuto stránku, budeš překvapen, prožiješ nový objev. Určitě souhlasíte s tím, že oboje nám nabízí informace dobré, když se někde stane nějaká katastrofa, tak vyvolá solidaritu, tedy přibližuje lidi k sobě, díky těmto prostředkům můžeme proniknout do krás a tajemství přírody a obdivovat Tvůrce. 

Oboje také působí destruktivně na náš život, když nabízí násilnosti, sexuální harašení, bulvární zprávy atd. Když se necháme přitáhnout k těmto zařízením, často zjistíme, jak ten čas letí – a mnohdy uletěl. Důsledky poznáme na našem výkonu druhý den. 

Vyhodit z okna, nebo ponechat doma? 
Je zde ještě jedna možnost. Naučit se s těmito věcmi zacházet. Jeden přítel vyprávěl, jak si jeho děti hrály na pískovišti pod okny paneláku. Jedno z dětí tam našlo rozsypané „lentilky“, ve skutečnosti to byly neurčité léky, které někdo nezodpovědný vyhodil z okna. Dítě ale v tom vidělo jen ty lentilky 
a proto s chutí do toho. Konec mohl být tragický, ale díky Bohu nebyl. Myslím, že takto nějak je to i s těmi programy. Nabízí se a říkají, že je musíme určitě vidět, že jsou dobré a zajímavé, že budeme určitě učenější atd. Výsledek může být také tragický.

Jak poznat lentilky od jedů?
Normálnímu člověku, který se snaží žít s Bohem, napoví svědomí. 
Na fóru mládeže ve Žďáru nad Sázavou jako odpověď nabídl o. biskup Paďour, čtyři základní ctnosti. Rozvážnost, zdrženlivost – úměrnost, statečnost a spravedlnost.

Co měl na mysli? 
Rozvážný člověk se snaží o to, aby věci dobře poznal, správně hodnotil jejich důležitost, pochopil jejich smysl a uměl je použít k získání cíle. Dříve než zapneme nějaký program, máme se ptát: Přivede mě to blíže k Bohu? Rozvážnost stojí proti lehkomyslnosti, neodpovědnosti, unáhlenosti. 

Zdrženlivost neznamená jen něco nedovolit, ale také ovládnout se. Často se nám stává, že člověk maří čas zbytečnostmi, které se někdy mohou stát i jedem. Jde o to, zříkat se škodlivých a neužitečných nápadů, myšlenek, internetových stránek, filmů… a v naší duši bude vládnout pokoj. Statečnost znamená umět se postavit proti všemu, co nám brání v započatém dobrém díle. Kolik statečnosti má člověk, který při pohledu na špatnou stránku internetu, dokáže říct - to není pro mě! Kolik této ctnosti má ten, který dokáže včas vypnout tyto prostředky.  Spravedlnost je spojena s řádem v životě člověka. Člověk si cení zásad a pořádku daného Bohem a toto je pro něho hybnou silou. Při užívání těchto prostředků se tedy mohu ptát: Neubližuji někomu, neporušuji lásku k Bohu a druhým?