Informační guláš
Odborníci přes jídlo říkají, že guláš nabývá té pravé chuti, jestliže se uvaří a pak nechá nějaký čas, nejlépe do druhého dne, zaležet. Potom si totiž přijde na své nejen žaludek, do kterého, mnohdy velkou rychlostí, vpadne určitý gulášový objem, ale i čich, chuť. Nevelké množství této dobře udělané a dobře požité potravy pak navodí, při dobrém trávení, blahodárný dobrý pocit, chuť do práce, úsměv vstříc okolnímu světu, ale člověk se také nebrání tomu zopakovat si gulášovou dávku. 

Zdá se, že něco z této běžné zkušenosti s jídlem chybí při přijímání různých informací, pouček, studijních textů. Na rovinu! Chybí zaležení, které tomu poznanému dodává patřičnou chuť. Slovem guláš totiž neoznačujeme jen více nebo méně dobré jídlo, ale také nepřehlednost, chaos. Ten se vytváří v člověku, který se nesystematicky staví ke každé informaci. 

Je to pravdivé?
Toto se dá nazvat ukázkou – připouštím trochu přehnanou – informačního guláše. „Karel IV. žil v době… osvícení, tedy středověk, tehdy, když se někomu rozsvítilo… je třeba si nejprve spočítat jednotlivé odpory a pak… přes logaritmy… navštívíme Řím, tak nám neujde pozornosti řeka Tibera… s velkým množstvím živočichů, zvláště mloci, čolci a sloni… pamatujte si především, že sloveso spojené se slovem děti má na konci tvrdé Y… mírně natvrdlé ovoce můžeme potkávat všude tam… moudrost je jedna z nejdůležitějších vlastností… bohužel se nenašel výrobce, který by ji bez „státní dotace“ vyráběl…“

Nemám nic proti informačnímu servisu, vždyť se můžeme dovědět nejen mnohé informace ze studijního oboru, ale také i téměř všechno o tom, co se děje ve světě. Slovo servis vnímám s dalším slovem, a tím je služba. Proto myslím, že by zde na zemi měli být lidé, kteří mohou posloužit tím, že naučí druhé jednotlivé informace třídit, přemýšlet o nich a předat k dalšímu zpracování. 

Je škola informační guláš?
Myslím, že tento nadpis může pedagog nazvat provokací. Zároveň prožívá určitou dávku bezmocnosti. Vždyť i on s tím množstvím informací zápasí. Žijeme v době, která je jiná než před padesáti nebo jen deseti lety. Nové poznatky ve vědě, technice, soutěživost mezi jednotlivými školami, měření úspěšnosti školy podle toho, zda student ze sebe vychrlí potřebné informace v pravý čas a na pravém místě, zoufalá nutnost udržet krok s dnešní dobou… To všechno vede k tomu, že máme mnoho informací, se kterými si nedokážeme poradit a proto je často vnímáme jako nutné zlo. Ano, musíme jím projít, ale touha po něm je něco jako nucené požívání rybího tuku v době našeho raného vývoje. 

Člověk se neobejde bez vědomostí, to je nám všem jasné. Ale také víme, že i technický vynález – počítač – jednou řekne: „Mám toho dost.“ Jsem zahlcený informacemi a na můj disk se již nic nesnažte vložit, byl by to marný pokus. Škoda, že pro některé učitele a některé studentíky a jejich dívčí protějšky je to nejhlavnější paměť. Obdiv sklidí ten, kdo se stane chodící encyklopedií. Ani tito vynikající studentíci nejsou ušetřeni těžkostí, neboť jsou označováni jako šprti, biflouni, podlejzáci… Přitom jim jde učení téměř „samo“.

Co dělat, abychom se učili a nebiflovali?
K čemu je vlastně biflování, když musíme pro množství informací rezignovat na to, že to pochopíme? V jednom vtipu zaznívá otázka: Co je důležitější, štěstí, nebo zdraví? Lidé samozřejmě odpoví - zdraví. Vidíte, ale na Titaniku byli všichni zdraví, ale neměli štěstí. Co je důležitější, mít výbornou paměť, do které se uloží mnohé informace, nebo si osvojit schopnost poznatky, informace použít? Ono vlastně nejde oddělit jedno od druhého. Život není možný bez informací, ale všechny informace, které nepoužiji, jsou často informace prázdné. Každá informace má člověka posunout k plnějšímu lidství. 

Někdy naříkáme, že těch informací je velmi mnoho. Možná jsme přehlédli, že mezi těmito informacemi jsou často souvislosti a vzájemné vztahy. Je zde propojenost a provázanost. Člověk může být encyklopedií, kdy se snaží udržet co nejvíce těchto poznatků, nebo může být bytostí moudrou, kdy si osvojuje schopnost vybírat to podstatné a důležité, kdy objevuje jednotlivé souvislosti mezi informacemi. 

Pokud se to týká školního učení, tak na prvním místě je třídička, pak následuje hledání souvislostí a nakonec se zakousneme do toho, co je nové.