Říkáme: „V tu chvíli bych se nejraději někam zahrabal. Byl jsem červený až za ušima. Ještě dnes se stydím, když si na to vzpomenu.“ Tyto věty, či spíše pocity, asi všichni známe. Prožívali jsme je, když na veřejnost vyplavala nějaká naše nedokonalost. Když se najednou ukázaly naše slabiny. Člověk se stydí nejen za své tělesné vady, kdy není tělo „v lajně podle vysněného vzoru“, ale stejnou měrou se stydí i za své duševní nedostatky. Člověk má vlastně výraznou potřebu zakrýt své nedostatky nebo aspoň od nich odvést pozornost druhých. 

Kde se to v nás bere, že se stydíme? Sklon stydět se je součástí toho „základního balíčku“, se kterým vstupujeme do tohoto světa, a projevuje se podle stupně vývoje člověka. V některé fázi vývoje se neprojeví naplno, ale když si člověk začíná uvědomovat své vlastní „já“, když mu začne na sobě záležet, začne stud plnit svou funkci naplno. 

K čemu stud slouží?
Stud slouží obecně řečeno k ochraně osoby. Chrání před ztrátou úcty a sebeúcty, nutí nás zahalovat obnažené a tím ochraňovat to, co je zranitelné. Pomáhá, aby člověk budoval ze sebe osobnost. Vyvolává totiž potřebu změnit to, co nás ponižuje, vede k respektování pořádku, který je do člověka vložen. 

Žít jako v ráji?
Tato věta je spojována se štěstím, radostí, s tím, že nám nic nechybí, vše se daří… Propagátoři kultu nahoty těla užívají také tuto větu, kterou chtějí podpořit svůj názor. Mimochodem asi by měli více studovat řeč bible, neboť výraz nahý neznamená je nahotu těla, ale také to, že člověk nic nemá, vše ztratil. Co říci k iniciativám, které chtějí „osvobodit“ sexualitu člověka od studu, které chtějí zlomit v člověku to, co je v něm od počátku? Co myslíte, kdyby se to těmto iniciativám podařilo, bylo by nám opravdu lépe, cítili bychom se vyrovnanější a šťastnější? Byla by uskutečněná sexuální revoluce opravdu krokem vpřed, rájem na zemi, jak někteří tvrdí? Je fakt, že každý má svoji představu o ráji, ale co je to za ráj, který přichází s popřením studu a uvolněnou sexuální morálkou? Člověk se vydal na cestu všudypřítomného požitku, často bez lítosti. Rozhodl se osvobodit od „starých tradic“, morálních zásad, se kterými je spojeno svědomí. Aby nás nezlobilo, rozhodl se člověk zlegalizovat a prohlásit za normální to, co je jinak. Doprovodný jev této „svobody“ je volnost v manželství – zpochybnění nerozlučnosti manželství. Když si nevyhovujeme v tělesné rovině, tak se rozejdeme, nebo budeme žít zároveň s dalším. Volnost nese sebou další jev, a to je dokonalá informovanost o sexuálních věcech již v dětském věku, nehledě na vývoj člověka. Jak to může dopadnout, kdybychom požadovali od dítěte stejné fyzické nasazení jako od dospělého člověka? Jak to může dopadnout s psychikou člověka, když je dětem nabídnut sexuální servis, na který ještě nejsou připraveny? Nehledě na to, že informace jsou zase zaměřeny na to, jak uskutečňovat sexuální praktiky, aby se dosáhlo co největšího požitku. Časopisy, filmy, internet a na druhé straně silná sexuální rovina v člověku. Jak to může dopadnout? 

Co nám zanechává takový ráj?
Sexuální revoluce působí jako smršť, která za sebou nechává polámané stromy, zpustošenou krajinu. V životě člověka pak rozbitá manželství, poničené životní hodnoty, potraty – jako „účinné“ řešení vzniklé situace, plnou hlavu sexuálních vjemů zabraňujících čistému pohledu na chlapce a děvče. Nechybí rozvoj násilností a deviací. 

Ale my již nejsme děti!
Již máme nějaký ten rok, je to třeba brát s rozumem! říkají někteří. No právě s rozumem. Již víme, že stud podporuje úctu, sebeúctu, pomáhá vytvářet osobnost. Stud v sexuální oblasti není zastaralý a proto není třeba jej ničit určitou obhajobou dospělosti. Sexuální oblast nezakrýváme proto, že by byla nedokonalá – jak je to v případech, které jsou uvedeny výše. Ale proto, že lidské tělo, i sexuální oblast je určena jako jedinečná hodnota k darování. 

Kojenci a batolata sice nemají pocit studu, klidně si běhají nazí, ale zhruba od nástupu do školy se odmítají ukazovat před ostatními. V čase dospívání se u normálního člověka plně rozvíjí stud i v sexuální oblasti. Touha skrývat oblasti určené k sexuálnímu životu nevyrůstá tedy z toho, že by to bylo nedokonalé, škaredé, ale protože se probouzí jedinečná hodnota k darování v opravdové lásce k budoucímu partnerovi. Stud chrání hodnoty jako je panenství, panictví, čistota pohledu, čisté touhy a přání; nečiní člověka méněcenným, ale naopak. 

Který živočich se nestydí?
Pozorováním zvířat zjistíme, že ta se nestydí. Nejenže ukazují své „rozmnožovací zařízení“, ale bez ostychu, před veřejností se klidně páří. Pocit studu chybí i u některých lidí trpících psychickou nemocí. Ti klidně běhají nazí a dokonce vykonávají své sexuální potřeby na veřejnosti. Známý psycholog Zigmund Freud řekl: „Chybějící stud je jednoznačným znamením slabomyslnosti.“

Opravdu se nestydí?
Na veřejnosti se setkáváme s mladými lidmi, kteří jsou ve stavu „páření“. Mají potřebu na veřejnosti ukazovat svůj vztah dlouhým líbáním, hlazením, a to za každých podmínek, neboť když to začne, stejně nevidí a neslyší – natož aby chápali. S ukazováním vztahu na veřejnosti je spojeno jedno nebezpečí: co se vystavuje na obdiv druhým, to se může snadno ztratit. Je zde nebezpečí, že ztratíme sex jako hodnotu a přesuneme ho do role spotřebního konzumismu. 

Tvrzení: „Ať se podívají!“ je spíše známkou toho, že člověku chybí vědomí vlastní hodnoty spojené s odpovědností za budoucnost, než toho, že jsou ti dva na vysokém stupni lásky. Navíc je zde otázka: co s okoukaným člověkem? 

Stud pomáhá utvářet, upevňovat vztah až do manželství. Neplatí tedy, že když nejsme vidět, můžeme všechno. V manželství pak nabývá stud jiných rozměrů.